Re: Půl roku inkluze

Kat - ale matka takovýho dítěte všude slyší - vaše dítě má problém a je povinností školy ho respektovat a omluvit. A najednou je problém výchovný a učka si neví rady, slyší od matky takového dítěte, vy musíte, tak to předá dál. Kolikrát jsem slyšela, že syn musí. Fakt jsme to zkoušeli, ale to nejde, kde je prostě agrese, jediná šance je školu opustit. To ale jsme nechtěli. Tak jsem začala argumentovat a říkat - ano, syn musí respektovat jeho jinakost, ale rozhodně si nemusí nechat líbit agresi a já nepřestanu to řešit, dokud se s tím něco nezačne dít. A učka říkala - pochopte, já nevím, co mám dělat. A já říkala - dobrá, ale zkuste pochopit vy mne. Jak by bylo vám jako matce dítěte, které musí strpět útoky jiného dítěte. Řešila jsem to i na vedení a taky si vyslechla - lhůty terapeutů jsou dlouhé. Tak jsem říkala - no, to je problém, tak jak to budete řešit. A nakonec řešení se našlo. A teď jezdí terapeut do školy pravidelně, na prvním stupni prý problém není, jen na druhý a každá třída ho má povinně 1x měsíčně. Ale jak mi řekla učka, byli nuceni se obrátit na soukromé zařízení. Ale po roce, kdy to takhle chodí, se to vyhodnocovalo a podle syna v jeho třídě se vše urovnalo a učka mi říkala, že ve zbývajících třídách je to obdobný.