Re: Jak byste přežili po úderu EMP?

Podobnou situaci si představit dokážu. Samozřejmě ne úplně do důsledků, ale zažil jsem stav bez elektřiny a v zásadě i bez nafty a benzínu (takže auta skoro nejezdily, teda v omezeným počtu jo, ale nafta a benzín byly určený hlavně pro vojenský účely). Mobily, e-mail apod. tenkrát nebyly, takže ani ta moderní elektronika.

Svět fungoval pořád dál, lidi se přizpůsobili. Žádný scénáře typu zhroucení civilizace a rabování se nekonaly. Ony tyhle scény z katastrofickejch filmů jsou dělaný kvůli efektu, kterej to dělá při sledování filmu. Není to podložený ničím jiným, než očekáváním diváckýho zájmu. A lidi se třeba rádi koukaj na požáry (což jsem osobně zažil a přesvědčil se o tom) a vůbec je přitahujou dramatický situace. A na pozadí dobře vykreslený atmosféry všeobecnýho Chaosu a zmaru hezky vynikne hlavní hrdina a jeho dějová linka - reprezentant Řádu.

Osobně jsem přesvědčenej, že pokud se na situace a la Mad Max a Vodní svět nějaký preppeři připravujou, tak je trochu jako chystat se do Ameriky na základě četby Vinnetoua. Před 20 lety nebyly mobily a e-maily. Před sto lety nebyly auta a přesto civilizace šlapala. Moje zážitky jsou z války, kdy lidi ještě navíc žili pod obrovským tlakem kvůli probíhajícím bojům. Jo, jasně, jak se říká, v každý vesnici je nějaká zlodějská rodinka, která se krčí, dokud je klid, ale vyleze, když se poměry uvolněj. To se dělo pravidelně, ale rabování se, v porovnání s těma filmovejma situacema, týkalo maličkostí. Nejčastěji byly na venkově vykrádaný chaty lidí z měst. Ale často zase lidi se sousedství ty chaty hlídali. Samozřejmě, ve velkým se rabovaly objekty patřící vlastníkům odlišný národnosti, se kterejma se válčilo, ale to je jiná situace, to bylo díky politickýmu posvěcení, ba dokonce nabádání i systematický organizaci shora. A podobný to bylo s tím, že se vyhnanci z jinejch oblastí snažili tam, kam dorazili, obsadit prázdný byty a domy těch, co zase uprchli odtamtud.

Jinak z muzei a skladů se třeba vytáhly parní lokomotivy, i ty, na který už každej zapomněl, a začaly drandit. Svítilo se, čím se dalo, pokud se nedalo, držela se černá hodinka. Kdo nemoh topit v kamnech, spal navlečenej pod čím se dalo, na topení zařvala většina stromů v městskejch alejích a parcích, i do paneláků si lidi začali dávat kamínka, leckdo šikovnej je rovnou vyráběl - topilo se pak samozřejmě jen v jedný místnosti, kde se i vařilo. Začala se ve velkým sázet zelenina a brambory. Tady taky občas někdo někomu ukrádal. Voda se brala ze studní a nosila nebo vozila na kolech v kanystrech (petky tehdy ještě moc rozšířený nebyly). Kola začaly bejt dražší než auta, spousta provozů se zastavila (dneska by jich vzhledem k pokročilý automatizaci bylo víc), ale řada průmyslovejch provozů jela dál, hlavně vojenský, ale třeba řada potravinářskejch. I administrativa zůstala a pracovala, nemocnice fungovaly, soudy soudily. Změnila se výrazně legislativní praxe, vydávalo se hodně místních vyhlášek, který reagovaly na měnící se situaci, ale zato se přijímalo málo zákonů a vůbec se parlament stal víceméně reprezentativní okrasou, politický těžiště se přeneslo do rukou výkonný moci na centrální i na lokální úrovni.

Neffova Tma, v první i druhý verzi, je povedený a napínavý čtení, ale nebral bych to vážně. Neff tím chtěl hlavně říct to, že ti nahoře (v Česku a vůbec východní Evropě) jsou hovada a že naše politika je špína a drží to pohromadě, jen dokud se to neotřese v základech. To, co jsem zažil, bylo ovšem ještě horší, co se politiků týče, vládli mnohem zkorumpovanější a neschopnějí politici, hlavní a často jedinou kvalifikací byla stranická legitimace a přesto se svět nezhroutil. Akorát holt šlapal hodně ztěžka.