Re: Sebevražda mámy od dětí

Mandaro, víš o tom houby - pokud se tobě někdo nezabil, nebo jsi se sama nepokusila o sebevraždu.

Já to vidím z pozice toho dítěte - mě se zabila maminka. Vyšel jí třetí pokus, u jednoho jsem ji našla já. Naprosto záleží na konkrétním člověku, jak ho to sejme/nesejme, jak si tohle přebere/nepřebere.
My (děti, sourozenci) jsme třeba mysleli, že taťka půjde za ní. Jeho to úplně rozložilo, dělal naprosto iracionální věci, vypadalo to, že zešílí. My, děti, jsme to brali úplně jinak, všichni tři jsme se totálně zmobilizovali, abychom dovedli zařídit praktické věci (hlavně já, ségra byla ještě malá a brácha chlap, ne moc organizačně schopnej) a aby se táta nezbláznil.
Dneska jsme dospělí, všichni máme děti a na čem se všichni shodneme jsou dvě věci:
1. škoda že tu máma není, aby viděla vyrůstat svých 6 vnoučat (a škoda že se jí člověk nemůže na x věcí zeptat, třeba spojených s tím dětstvím apod.)
2. nikdy bychom to svým dětem neudělali (i když racionálně chápeme proč to udělala a nedivíme se jí)

Podle mě člověk musí mít k sebevraždě sklony, vůbec ji nemusí spáchat kvůli depresím. Prostě je to možná cesta.