Re: Strach z vážné nemoci

Buchli, ohledně toho řvaní. Já jsem taková máčka a plačka, že jsem i hůř dávala tu nemocnici. Mladší synek už má sice deset, ale jsme na sebe dost fixovaní. No a když mi řekli, že doporučují hospitalizaci, tak já jsem tam manželovi řvala, že jsem se synkem ani ráno nerozloučila a jak to bude zvládat, protože on je po mně taková citlivka. No a to jsem věděla, že odpoledne za mnou přijde a budou mě navštěvovat každý den. Nakonec to synek zvládal líp, jak já.