Dítě a vyrovnání se se zraněním

Tohle mi opakuje dcera od včerejška a já prosím o tipy, jak jí pomoci smířit se se situací.
Ve škole jí spolužák nešťastnou náhodou způsobil bolestivé zranění na ruce s dlouhodobou léčbou.

Hraje na klavír, jde jí to a baví, uměla hodně skladeb, v klavíru byla asi nejlepší ve škole a byla na to pyšná (ve všem ostatním je sestra-dvojče před ní, v klavíru ji jako v jediné oblasti předehnala). Příští týden měla mít postupové zkoušky v ZUŠ. Den před zraněním byla poprvé v čerstvě zprovozněném bazénu, teď 6 týdnů nemůže (ráda plave, bazén máme kvůli její kožní nemoci - se slanou vodou, přidáváme i sůl z Mrtvého moře). Nemůže ani jezdit na kole, což se naučila teprve nedávno a strašně ji to baví. Po sádře ji čeká rehabilitace, bude se znovu učit hrát na piano, v září jí čekají náhradní zkoušky v ZUŠ. Takže teď je bezmocná, musí čekat a zároveň ví, že ji čeká spousta práce (nechce to vzdát, je bojovnice a už klavíru věnovala hodně úsilí).

V souvislosti se zraněním navíc její otec opět projevil svůj charakter (agresivita vůči mě), což bohužel schytala ona a je z toho hodně utrápená.

Člověk by řekl, že dotyčné zranění je v podstatě brnkačka, ale pro ni je to hodně významné a velmi těžce to prožívá. Ač je zcela jasné, že spousta dětí a Meresjev na tom jsou/byli hůř a taky to zvládli, jen tenhle problém je JEJÍ vlastní a musí ho zvládnout ona. Moje snaha o vysvětlování zatím nikam nevede.