Re: Jak přežít návrat do práce po jedenácti letech na mateřské?

Modřinko,
já jsem ve dvou letech syna taky začínala pomalu pracovat, nejdřív den a pak jsem přidávala, vlastně už malounko dřív. Chtěla jsem si tím zajistit dobrý místo a kratší úvazek (a zajistila) a taky jsem podnikala. Samozřejmě jsem po celou dobu mateřský intenzivně pracovala na vzdělávání, aby mi nic neuteklo, to se prostě v některých oborech musí.

A dneska bych si to nezopakovala, tedy vzdělání jo, práci ne. Nebo jen na mini úvazeček. Už bych věřila, že se se svým vzděláním a znalostmi zvládnu zařadit kdykoliv do pracovního procesu a že po jedné luxusní nabídce přijde jiná. Dovedu si to představit jen v případě nouze, ne kvůli budování kariéry. Ale je to jenom můj názor. Taky se ukázalo, že mám pravdu, nabídky chodily kdykoliv, pokud něco umíš, tak to prostě zúročíš.
Bylo to hrozný, z práce jsem utíkala domů a šíleně jsem se na děti těšila. Trápila jsem se, že nejsem s nimi a to jsem pracovala omezeně, žádnej plnej úvazek. Postupně mi to začalo docházet a pomalu práci ubírám, ale jde to fakt pomalu a pořád to není dost.

Jsou různý způsoby, jak může schopná šikovná ženská řešit svojí kariéru, stejně jsi se určitě celou mateřskou vzdělávala a tak. Nevěřím,že někomu, kdo fakt umí něco uteče. Z nějakého důvodu tě vnímám jako schopnou ženskou i tady virtuálně.