Re: Děláte si starosti?

Mediano,

ano, takto napsáno s tím nemám problém .

Mám pocit, že velké nedorozumění vyplývá z toho, že řada lidí to vnímá prizmatem "musím být dokonalý, když to nedokážu, tak jsem úplně nemožnej a neschopnej", a z toho také vyplývají jejich reakce.

Já si ale v žádným případě nemyslím, že bychom měli být dokonalí nebo se přiblížit nějakému ideálu - vždy""t ani nic takového neexistuje. Jako žádoucí stav vnímám spíš "dostat se do pohody sám se sebou" či jak to mám nazvat.

A beru to čistě technicky z hlediska "mám nějaký problém, který mne obtěžuje, existuje nějaká možnost, jak se pokusit ho vyřešit? Pokud ano, proč to nezkusit/nezjistit jak by to mohlo jít? Může se to povést a nemusí, ale pokud to nezkusím vůbec, tak se to nepovede zcela jistě, kdežto když se o to pokusím, tak si zvyšuji šanci na to, že to vyjde (a - to je asi rozdíl mezi chápáním mým a mých dnešních oponentů - pokud to nevyjde, v žádným případě to neznamená, že je ten člověk blbej/neschopnej/málo rotoval, prostě se to jen nepovedlo).

Ale nesouhlasím s tím, co říkáš na konci - třeba řada psychických obtíží je řešitelná jak medikací, tak psychoterapií, a přijde mi kontraproduktivní tvrdit, že se "stejně většinou nic nezmění", protože to vnímám jako návod k tomu, aby ten člověk nic nedělal, protože to stejně skoro jistě nepomůže, což si myslím, že je obrovská škoda. (Pokud jsi to myslela jinak, tak se omlouvám).

A myslím, že Angrešt vládne slovem natolik dobře, že pokud by mi to chtěla napsat takto, tak by to udělala.