Re: O ženách znásilněných Rudou armádou česká historie mlčí

Teď už se to těžko rozkryje. Uplynula moc dlouhá doba. Je pochopitelné, že o podobných zážitcích většina žen mlčela. Z našeho městečka podobné zážitky neznám. Ale netvrdím, že se to nedělo. U našich prarodičů si vzali jen uzené maso, což stejně děda udil pro ně. A jeho garmošku, což ho mrzelo. A když viděli umývadlo (na vodu ze studny), tak volali: Ty buržuj. Obyvatelstvo bylo při přechodu fronty povětšinou schované ve sklepeních zámku.
Pamětník, tenkrát malý chlapec, vzpomíná, že ho rumunští vojáci málem vykastrovali za nějakou drobnou krádež. Naštěstí jim v tom zabránil velitel. To je ale náhodný záznam, nemám ucelenější informace, akorát od babičky, druhá o osvobození moc nemluvila, spíš vzpomínala vždy na mladého Němce ze Sudet, který u nich v dubnu přespal. Asi ten chlapec zahynul. Babičce se asi moc líbil. Velmi pracovitý synek ze selské rodiny od Plzně. Zasadil jim brambory za ten nocleh, jen tak, protože to prostě byl sedlák. Pak jel s depeší do Hodonína. Zkoušela jsem po něm pátrat, ale marně.