Re: široký rozsah styku s dítětem

To je přesně to, co já aktuálně řeším s naším tatínkem. On by se pro dítko rozkrájel, dovede něco naplánovat podle svých představ a děti do toho zakomponovat. Ale popravdě - dle něho: On si myslí, že já s dětma řeším blbosti, že povídají hlouposti, nemyslí to zle, on pak dodává, vždy pořád něco mluví, není to důležitý. V reálu já pak těším, jak si udělá čas a přijede (nemáme domluveno, přijede, jak může a chce), že budou trávit čas spolu, čemuž on se tedy nebrání, vždy říká, jak se těší a já věřím, že ano. A motivuji dítko, jak taky těší, on se koncentruje k akci a pak zvadne. My spolu nejsme už nějaký ten čas, on plánuje, jak bude brát na delší čas a on je takový pečovatelský, ale on stráví odpoledne a já vidím, jak je z dítka "vydaný". Já jsem se snažila lehce poukazovat a směrovat, protože z jeho strany ta snaha tam je, se utěšuji, že neví, jak na to, ale problém je dle mého ten jeho přístup. Já dětem, samozřejmě, také nevěnuji pořád, ale jsou pořád relativně malé a mají potřebu sdílet, za což jsem ráda a i když se jim právě nevěnuji, jsem tam pro ně. On nevnímá, je vidět, že ho to zdržuje. Něco podniknou, on má dobrý pocit, energeticky se vyčerpá a je pro něj problém se na děti dále soustředit. On úplně vypustí, kolikrát ani neví, kde je (měl s dítkem být sám doma, vrátila jsem se pro mobil, tatínek telefonuje na zahradě, dítě jsem nemohla najít, přišla jsem na to, že mě hledalo, vlezlo si do mé postele, zahrabalo se tam v tom vedru, vytáhla jsem celé uřvané a upocené), o nic nešlo, jen prostě motivace přišla vniveč.