Re: já bych v tom odsudku tak přísná nebyla

Liško - z diskotéky se jezdilo běžně vlakem - první v 6 ráno - a že nás tam bylo. Pokud se jelo autem, tak jeden z party hlídal dotyčného, aby nepil a ten další nepil, ostatní pařili, pak se to vyměnilo. Zažila jsem smrt v autě min. 5 lidí z mého okolí vč. uhoření - ne že bych to přímo viděla, ale i tak je síla, když po diskotéce slyšíš - slyšelas o Marušce, ona uhořela v autě, když jeli z X.
Po celý dýlce cesty z diskotéky - cca 20 km - je kvanta pomníčků a většinu jsem znala osobně. Já byla tak podělaná /a nebyla jsem jediná/ strachy z autonehody, že z diskotéky jezdil narvaný vláček v těch šest ráno. Když se jezdilo na druhou stranu, kam jezdil bus a tedy druhý den až před polednem, jezdila jsem s pinglama.
Dneska má každý osmnáctiletý hned auto a cití se jak king. A abych nenadávala na mladý - můj kamarád zabil čtyři z pěti kluků v jednom autě a ti jeli naprosto v klidu. Byla to nešťastná nehoda, on dostal za jízdy infarkt. Jeho syn i manželka se z toho dostávali těžce - hlavně kvůli pocitu, že zemřeli 4 nevinní lidé.