Re: Hrozně nerada odkládám jedno z dvojčat

Kambi znám to, ale minimalizovala jsem to. Měli jsme 2 houpací lehátka, takže když jsem krmila jedno mimino, druhé jsem nohou houpala v lehátku, pak jsem je prohodila. Taky jsme měli (dokonce ještě někde v podkroví je) elektrickou houpačku pro mimina, takže se mohlo jedno dítě houpat i bez mé účasti, pak se dalo druhé dítě dokonce třeba nosit ve vaku. Když byli kluci najedení, seděla jsem a houpala každou nohou jedno lehátko, u toho se dalo třeba i jíst, bo jsem měla volné ruce . V posteli spali kluci poměrně málo, do určitého věku trávili značný čas ve svých lehátkách. Jasně, říká se, že to není dobře bla bla bla, ale v postýlce plakali a z refluxu zvraceli (i při značně nakloněné matraci), takže tak - v lehátku drželi polohu při lepším sklonu (nesesouvali se do boku, to v postýlce ano). S miminkem se dá přežít různě, ale jako pětimatka už jsem měla přístup, že pro mě jsou základem lehátka normální, elektrická a různá nosící zařízení od klokanky pro rychlé přeběhnutí do MŠ pro starší děti přes vaky (Tikamak apod.) a ergo nosítka typu mei tai (pro mě nejlepší)...abych nezcvokla. Totiž naše nejmladší dítě (ale to už je ne-dvojče) je nejvíc jako já, jak jsem zkusila udělat bububu, začalo vřeštět mnohem víc, takže mě naučilo jen po dobrém (a ne, není zvlášť rozmazlený, ale se 4 bratry se teda o svoje umí ozvat, to zase jo).