Re: Rekapitulace aneb deprese z přicházejícího školního roku

Tak to já jsem si o poznámky sama řekla. Pro mě lepší něco podepsat, než poslouchat, nebo si nechat spílat, jak je syn nemožný. Nebo aby on byl pořád na pranýři. Říkám "paní učitelko, tak mu to napište". Takové ty řečí, že pořád něco nemá - aniž by v žákovské nebo notýsku byla řádka.
Byly doby, kdy bych to řešila. Dnes mám priority jinde. Kluk se rád učí, řekla bych, že o prázdninách ještě víc a efektivnějí, než ve škole. Bez stresu a tlaku. Ne, že by si opakoval vyjmenovaná slova, ale pořád se válí v encyklopediích, momentálně jede stromy - atlasy a knížky. Nedávno objevil ve Zdicích na autobusáku olivovník! Nevěřila bych.... v přírodověděckých muzeích jako jediný z našich dětí opravdu všechno přečte a do detailu si prohlíží. Doma pěstuje, co se dá - teď mu vyrostlo mango - zasadil si pecku a roste to. No a pořád někam leze - takže i tělák trénuje. Tenhle týden řval na střeše pergoly, že ho píchla vosa. Říkám mu, dobře ti tak a slez dolů, tam nemáš co dělat - vylezl tam po stromě.
Jako školní tempo není pro něj. Ani pro mě. To uznávám. Tak ať mu to napíšou. Třeba výtvarka - chodí do ZUŠky na výtvarný obor. Je precizní, ponoří se do toho, má smysl pro detail. Je pro něj těžké pochopit, že ve škole musí výkres udělat za 30 minut. Protože on mi pak říká "mami, říkáš mi, že mám věci dělat pořádně, nebo vůbec". Tak jak mu mám vysvětlit, že ten obrázek má "nějak" udělat, hlavně, aby to stihnul a učitelka byla spokojená. Tak on ten výkres nosí domů na dodělání. V ZUŠce má dvě a půl hodiny a tam je spokojený.
Život je boj.