Re: Jak jste snášely chůvu u malých dětí?

Hele Kamb, nevím, jestli si to ještě přečteš, ale

malý taky (samozřejmě) hypotonický, taky samozřejmě Vojtovka, taky samozřejmě neotvíral ručičky atd.

ale i já sama viděla, že to není obvyklé, cvičili jsme teda poctivě

motoricky je celkem OK, ale ty ručičky nejsou dobrý doteď, špatně držel vždycky všechno, hodně jsme pak trénovali navlíkání velkých korálů na tu tlustou šňůrku a tak, pak naštěstí objevil lego, takže cvičil tu jemnou motoriku na tom legu..., tužku nebo pastelku do ruky odmítal vzít do 5,5 roku. TAkže jako předškolák jsme tvrdě najeli na grafomotoriku, trošku se mu to rozcvičilo, ale pořád je úchop tužky blbý, tj. učitelky jsem už předem instruovala, že fakt bude asi psát nečitelně atd. Příborem nejí doteď - koordinace vidlička - nůž, fakt ne. Tkaničku si nezaváže... Teď už třeba zvládne kroužit rukama (víš co, taková ta rozcvička celé ruce, v loktech, zápěstí) - to je tvrdě vydřený...

Nohy v podstatě dobrý, ale na sport je teda fakt levý, šlapat na kole (nemluvím o rovnováze, mluvím o tom šlapavém pohybu nohama) jsem rok za ním běhala skloněná za kolem (tříkolkou atd.) a dávala jsem mu jednu nohu nahoru a druhou dolu (to mu bylo taky tak těch 5 let), než to dokázal samostatně napodobit... Jiný děcka ve dvou letech samy drandí na tříkolce...

ale mozek má dokonalý, holt se nebude živit ani rukama ani sportem, ale pěkně hlavičkou, jako rodiče. Jestli si ten porodní průser musel holt na něčem vyžrat, tak holt na tom pohybu a na motorice. Ale je zdravý, myslí mu to, není ani divoký, ani agresivní ani nic takovýho, ke všem sledovacím doktorům jsme mohli přestat chodit do 5ti let a od všech propuštěn jako zdravý-bez nálezu... A hlavně, je to největší láska mýho života a pořád omazlený a nalepený na mě a tak strašně krásný (celá maminka, že ).