Re: Jak jednoduché (by )pro vás bylo emigrovat?

Tak já to nejsem. Ale znám takových několik - až na jednu se všichni po revoluci vrátili. A pak jednu vzdálenou tetu se strýcem, ale ti odešli v r. 68 a dostali se do Austrálie - je to mámina sestřenice a ta teda ji po revoluci vyhledala - teda ne osobně, ale kontaktovala ji písemně. A ti se vracet nechtějí, protože když odešli, byli mladí a tak tam už mají vlastně celý život a děti. Psala, že zpočátku to bylo těžký, ale jak se dostali do Austrálie, tak už věděli, že to bude jejich domov a už to šlo - a okolí jim pomáhalo, litovali je, takže se začlenili. Česky píše hezky a normálně.
Pak znám několik svých vrstevníků, kteří utekli před revolucí, až na jednu se pak vrátili. A ta, co tam zůstala, je dcera sousedů - jezdí za rodiči pravidelně, protože žije v Rakousku. Když utekla, bylo to prý hrozný, nechce o tom mluvit, ani rodičům nic neřekla, ale s někým otěhotněla a on ji pak opustil - byl to cizinec. Pak se tam seznámila s Čechem, který tam taky utekl a spolu tam začali od začátku. On je řemeslník a velmi šikovný, takže to prý jde. Ona dělá od začátku uklízečku a říká, že je servaná jak borůvka a má toho plný kecky. Ona by se chtěla vrátit, ale nemůže kvůli dětem - kluk umí špatně česky, ale umí, ale má prý přízvuk - takže ho všichni řadí mezi přistěhovalce. U o 10 let mladší dcery prý neudělali stejnou chybu, ale dbali na to, aby mluvila bez přízvuku - ta je na tom lépe - i co se týká přístupu ve škole.
Jen jsem se jí ptala, jestli by utekla, kdyby teda věděla to, co dneska - říkala, že ne, ale že už je pro ně pozdě - mohla by se vrátit, ale sama, manžel tam má skvělou práci. S rakušákama se nestýkají, spíš s různými přistěhovalci - tedy usazenými jako oni. A říkala mi, že my si to neumíme představit, ale že konkrétně ona se cítí být cizincem jak v ČR, tak i v tom Rakousku - že už prý není nikde doma.
A co se týká mé osoby - neemigrovala bych, jedině že by mi zde hrozilo stíhání a vězení nebo bych měla strach o život, jinak ne.