Re: Je opravdu nutné se učit denně

Margotko - no právě, my jsme s ním četli odmalička, v tom předškolním věku poslouchal klidně půl hodiny nebo někdy i skoro hodinu, chodili jsme spolu do knihovny, často jsme si prohlíželi knížky...vždycky měl knížky rád, ačkoli zrovna u dysfatiků to nebývá moc časté...po nástupu do školy i sám četl, střídali jsme se večer v hlasitém čtení...ale nikdy si tedy nechtěl třeba vzít knížku a číst si potichu sám...to si maximálně přelouská někde popisek v novinách nebo v časopise, plakáty venku, když ho něco zaujme...no a posledních pár měsíců už nechce číst ani ode mne...fakt mě to mrzí, dřív býval takový "knihomol", jak jsme někde viděli knížky, tak je nenechal na pokoji, pořád jsme nějaké kupovali, půjčovali...a teď?