Re: nechození k doktorům

Ruth,

takto podáno máš určitě pravdu.

Ale nevíme, jak to vypadalo v reálu - je tam dost široká škála od toho, že by jí vynadal, že není uklizeno (což je fakt příšerný), nebo že by jí řek, aby nenechávala válet dejme tomu posmrkaný kapesníky všude.

Ale ať je to jak chce, už mockrát tady padlo, jakou roli má podvědomý vědomí toho, že máš v rodičích kdyby něco zastání, na sebevědomí toho dítěte a potažmo toho, jak se k němu jeho partner chová. Sama nejsem úplně přesvědčená o tom, jak to vlastně je, ale obecně si myslím, že taková opora se může hodit vždycky (třeba jen jako zpětná vazba, že chování vůči mně, které se mi nelíbí, se mi nelíbí oprávněně).

A do třetice - moc nevěřím na "rodiče, kteří můžou za rozpad vztahu", protože je trochu i na těch mladých, jak se vůči těm rodičům vymezej. Pokud jim připadá soužití s nima už moc nesnesitelný, tak se můžou odstěhovat, třeba i do skromnejch podmínek, jsou to dospělí lidi a takovej krok je normální a na místě.

Takže já bych svou roli "potenciálního kaziče partnerství" za to, že si VE SVÝM DOMĚ vymezím SVOJE podmínky, rozhodně nepřeceňovala.