Názory k článku Jak se rodí v Ostravě

Milá Lucie a Patriku,

velmi s vámi soucítím, s manipulací za účelem "zjednodušení a urychlení porodního procesu" ze strany nemocničního personálu mám také zkušenost z prvního porodu, i když naštěstí ne až tak hroznou jako vy - přesto je dost věcí, pro nezasvěcené možná zdánlivě maličkosti, které nás s manželem zpětně velmi mrzí, že jsme si neuhájili. A právě proto, že jsme už nechtěli před nikým nic znovu hájit a o pro nás samozřejmé věci bojovat, rozhodli jsme se u druhého dítěte pro porod doma. Definitivní rozhodnutí, že do přípravy na něj jdeme naplno, jsme učinili poté, co jsem se na předporodní přednášce u Apolináře dozvěděla, že tam do inkubátoru dávají na 2 hodiny po porodu i naprosto zdravé děti - dětem je tam prý hezky teplo a maminky si odpočinout ... špatný vtip, viďte?

Vzhledem k tomu, že část roku trávíme v Praze a část na severní Moravě, vím dobře, jak těžké je v okolí Ostravy najít pro porod doma zkušenou porodní asistentku. Nám se to nepodařilo, nakonec jsme měli v záloze alespoň kontakt na ostravskou dulu, která doprovází do porodnice. Naštěstí pracovní záležitosti mého muže nám dovolily zdržovat se v době blížícího se porodu v Praze a tady je na výběr dobrých PA hned několik. My jsme rodili s paní Menčlovou z Porodního domu u čápa, bez porodnice jsme se obešli a hlavně ta úleva - mít u sebe zpřízněnou duši, se kterou se nemusíte o nic dohadovat .... . Byli jsme domluveni, že s námi bude i u porodu v porodnici, nastane-li tato nutnost - nechtěli jsme ponechat nic náhodě a mít sebou "svého" člověka, i když samozřejmě její možnosti by tam byly omezené, ale lepší než nic. Bohužel mít u porodu 2 osoby (partnera a vlastní PA) umožňují v Praze pouze 2 porodnice (Podolí a Bulovka - stav k podzimu 2006).

Chci tím jen říct, aby si Patrik nic nevyčítal, není v silách jednoho nezkušeného člověka ubránit se takové "nemocniční lobby", jaké jste byli oba vystaveni.Rodička sama už pak nemá šanci vůbec - vše v ní je nastaveno, aby se soustředila dovnitř, na porod, a pokud ji okolnosti nutí dělat opak, porod jde špatně a stejně nemá moc naději v daném stavu o něčem s lékaři/sestrami dlouze diskutovat. O celkovém přístupu oné porodnice a atmosféře v ní svědčí už samotný fakt, jak se stavěli k vaší žádosti odejít domů. Vyhrožovat vám policií a kojeneckým ústavem je projevem primitivismu a naprosté zvůle. Váš odchod za daných okolností byl heroický čin.


Vás Lucie, bych ráda alespoň trochu povzbudila. Kupte si knihu "Hašplová: Masáže kojenců" - podle autorky masáže pomáhají dětem odbourat napětí a prožitá traumata a myslím, že po jejím přečtení budete mít pozitivní pocit, že pro zmírnění porodních následků můžete pro Stázičku ještě mnohé udělat. A přímo vás snad utěší moje zkušenost - po prvním porodu a ze strany porodnice zpackané poporodní pěči jsem na fyzické milování neměla pomyšlení půl roku, i po roce jsem stále cítila bolest, ale poté to konečně odeznělo. Věřím, že váš vztah s Patrikem tohle období překoná.

Přeji se Stázičkou mnoho radosti.

Bezva, Rostislavo, ulevila sis? :( Ten internet fakt snese všechno ...

Zdravím vás Lucko a Patriku, zažila jsem něco obdobného a pro mě hluboce otřesného v jiné severomoravské porodnici před pár lety. Nebylo pro mě jednoduché se s tím vyrovnat. Ale nemá smysl to rozebírat veřejně na diskusi. Jestli chcete můžete mě kontaktovat na alice.sz@seznam.cz, ráda bych vám napsala osobně.Přeji hodně sil do dalších dnů. Alice

Milé matky,

nechápu, co Vás na článku tak rozčiluje.
Že si jedna žena chtěla porod prožít v klidu? Řekněmě, že si ho dokonce chtěla užít? Tolik z Vás argumentuje tak, že to je jen jeden den v životě a ono se to nějak vydrží. Na jednu stranu je to jistě zdravý přístup - musí se to nějak vydržet, ale proč odmítáte a dokonce zesměšňujete, že by porod mohl mít i hlubší rozměr? Že si to chce jedna žena prožít intimně a důstojně? Asi proto, že to jste od porodu neočekávaly?
Já také považuji za nepřípustné, aby rodící žena nebyla informována o tom, co do ní a proč se právě chystají "píchnout". Informovaný souhlas mi skutečně nepřijde jako nadstandard.
Když můj mrňousek pláče a křičí, fyzicky mě to bolí. Myslím, že je to popsané v literatuře jako běžný jev, že to tak funguje u všech matek. Je to o to horší, když ji zrovna drží někdo jiný, nebo nedejbože, že bych snad nevěděla, kde je a nemohla k ní. Proč kvůli tomu děláte z té paní, co napsala ten článek, hysterku?
Moje miminko v noci ze spaní nepláče, takže ani tyto další představy nejsou nejspíš přehnané.

Ta paní má podle mě oprávněný pocit, že se s ní jednalo jako s kusem masa. Nevím, proč máte potřebu jí to brát.

Hodně štěstí, zažila sis dost a bylas silná. Vše dobré tobě i tvojí Michalce, společně jste to vybojovaly, ať si užíváte jedna druhé:-)