Názory k článku Jak se rodí v Ostravě

To,ze rodicka ma/mela by predpokladat(muze si to zjistit),ze se v dane nemocnici holi a tudiz pokud nechce,aby ji holil nekdo jiny nebo aby ji vubec nekdo holil,ale pritom vi,ze se to tam dela,tak se ma oholit doma sama a bude po problemu.

No však o tom se tu se Zuzanou celou dobu bavíme: PROČ by se měla holit doma jenom proto, že se to někde tak dělá? HOlit se nechce, ať se neholí. Pokud se nechce holit, tak přece nebude po problému tím, že se oholí...


-------------

Jo to je věcí co by měli všude možně respektovat a světe div se není to tak a asi dlouho nebude a s tím se musíme naučit žít a bojovat.

No, vždyť přesně to autorka dělá :o) Potřebuje se ze svého zážitku vypovídat, aby tu křivdu mohla zpracovat a naučila se s ní žít. Není první ani poslední, kdo po porodu reaguje takhle a 7 týdnů po porodu fakt není žádná dlouhá doba na zpracování takhle ponižujícího zážitku. Bojuje proti tomu, že se v porodnici s lidmi zachází jako s hadrem a co se dozví - a co, vždyť to je normální :o/ To, že jednou v budoucnu se možná dočká dalších událostí, kdy nebude respektována jako rodič, přece není důvod k tomu, aby tuto svoji zkušenost přestala vnímat jako ponižující. To, že měla špatnou zkušenost s porodnicí a že se tu zkušenost snaží nějak zpracovat, přeci nevylučuje, že až bude nějaký další problém, že si s ním neporadí. Netuším, proč ji to podsouváš. Já taky z prvního porodu byla vykolejená, taky jsem ji zpracovávala dlouho a přesto jsem žádný další problém zatím neměla, všechny nejasnosti v doporučované léčbě se mi zatím podařilo s lékaři vyřešit k mojí spokojenosti :o) Ale ono to bude tím, že v těchto situacích je žena v daleko lepší pozici, než u porodu - nemá bolesti, líp se může soustředit na jednání se zdravotníky, prostě nemusí řešit zároveň svoje problémy a zároveň problémy dítěte.

Sylvie, pořád mi argumentuješ WHO, to je prostě tak, přez to vlak nejede WHO tak káže, tvůj názor je jinej tím pádem špatnej.
Ale to já přeci nikdy nenapsala :o) Já nikomu NEVNUCUJI NÁZOR, že musí jednat podle doporučení WHO. Nelíbí se ti? Tak se jím neřiď. Ale k těm, co se jim řídit chtějí, se nechovej tak, jako by to byl nějaký jejich pouhý rozmar. Nechtěj se holit? Tak jim nevnucuj, že se mají oholit doma ;o) Nehledě na to, že já nejdřív měla představy o porodu a teprve pak jsem zjistila, že ony jsou vlastně v souladu s doporučením WHO ;o) Neboli - tys dala miminku dudlík? OK - je to tvoje věc, do které ti nekecám. Kdyby ovšem sestra v porodnici dala dudlík mému dítěti, ozvala bych se. A ozvala bych se i tehdy, kdyby tys můj nesouhlas zlehčovala. Proč? No, třeba proto, že já mám s dudlíkem špatnou zkušenost, moje bezproblémově kojené dítě po jedné zkušenosti s dudlíkem začalo mít problémy s kojením a nějakou dobu mi trvalo, než jsem to zase všechno dala dohromady. MMCH totéž dítě se mi v půl roce dostavilo po jednom napití sunaru z flašky :o/ (heh, no vidíš, a taky nechodím poučovat nešťastné matky, co už několik týdnů či měsíců neúspěšně odstavují dítě, řečmi, že ty citlivky toho nadělaj, prostě dejte dítěti flašku a je to ;o) )


---------------------

Ja asi chapu,co ma Zuzana na mysli.
To,ze rodicka ma/mela by predpokladat(muze si to zjistit),ze se v dane nemocnici holi a tudiz pokud nechce,aby ji holil nekdo jiny nebo aby ji vubec nekdo holil,ale pritom vi,ze se to tam dela,tak se ma oholit doma sama a bude po problemu.
Jina vec je,jak uz psala Zuzana,ze lekari treba nazor,ze o holeni nestoji respektovat nebudou - na jednu stranu je to sproste,ale na stranu druhou k tomu maji jiste duvod a proto to delaji.
Pred anebo u operace se budete taky sprajcovat at vam dane misto pred rezem neholi,ze to nechcete?
Ma to take svuj duvod a pokud nekteri lekari nevyzaduji z nejakeho duvodu "tam dole" holeni,tak to,ale prece vubec neznamena,ze stejny postup musi vyhovovat lekarum jinym nebo dokonce snad vsem.

Já už si u tebe příjdu Sylvie jak ve škole:-(. Opět špatně! No zase nedostatečná, co už.
Jo to je věcí co by měli všude možně respektovat a světe div se není to tak a asi dlouho nebude a s tím se musíme naučit žít a bojovat.
V každé nemocnici, na každém oddělení, je určitě něco, co se né každému zrovna zamlouvá, valná většina lidí se z toho nehroutí a jsou aj větší tragedie, jak to, co se stalo Lucii. Jak bude jednat až jí budou nedejbože chtít dítě hospitalizovat(nepřeji to nikomu jen ilustračně)a nedovolí jí být s dítětem? WHO to doporučuje a světe div se, ono to né všude akceptují. Buď si to vydupe(někdy nemožné), nebo bude hledat jinou nemocnici a to jde docela těžko s nemocným děťátkem(to měla pořád Lucie výhodu při výběru porodnice).Hrozně se jí dotklo, že jí chce někdo radit s kojením. To smekám, když jí to tak bezva šlo hned a samé, mě né. Někdy jsem měla pocit, že dvě ruky je málo a vůbec to byl děsnej boj a kam se hrabe porod(a nebyla to procházka růžovou zahradou). Někdy opravdu stačí jen blbá poloha a už to nemusí jít tak, jak by mělo. Další z věcí, co třeba nikdo nemyslel jako útok na Lucii. Já jsem měla kojení děsně vydřené, slzy, bolest, únava. Vyčtené jsem měla, nastudované také. WHO doporučuje...., TAK PROČ TO SAKRA POŘÁD SPOUSTA PEDIATRU NEAKCEPTUJE! Čtyři měsíce jsem bojovala o kojení, pořád dokola vážení, nucení příkrmů, kontrolní vážení... Skrátka vše proti doporučení WHO. Je to 6 let zpátky a situace je bohužel pořád stejná. Byla jsem s toho tenkrát velice vystresovaná, nešťastná prostě psychicky úplně na dně, zlomená, zmatená...Jo, ale člověk se sebere a pro dítě začne bojovat. Buď se bude Lucie nadále utápět v tom, co se jí přihodilo, nepomůže to ničemu, nebo se sebere s pomocí rodiny a třeba profesionálů, protože nic není důležitější než aby byla pro dítě v pohodě. Nepřeji ji nic jiného, než zdravé dítě, ale někdy se bohužel něco stane a kde potom vezme sílu bojovat? Takže bych už nerozebírala holení, klystýr atd. Je smutné, že se nebere ohled na rodičku automaticky. Je špatně, že některé ženy tím musí trpět. Není to pro mě důvod k tomu, nemít další dítě a taky důvod abych děsila maminky extrémně popsaným zážitkem. Spousta věcí, které psala, jsou zcela běžné a třeba by je pociťovala stejně i u vysněného porodu(třeba né zrovna ideální sex po sedmi týdnech, nebo řvoucí mimi u koupání). Ale třeba to, že vám neumožní být s nemocným dítětem tragedie je a jednou to může potkat každého a každá matka by měla mít tu sílu s tím bojovat a proto Lucie ať se otřepe, třeba se stěžuje, ale nehledá za vším špatným jen trauma z porodu.
Sylvie, pořád mi argumentuješ WHO, to je prostě tak, přez to vlak nejede WHO tak káže, tvůj názor je jinej tím pádem špatnej. Tak tomu rozumím z tvých argumentů. Opakuji chytřejší rozhodně nejsem(ale mrzí mě to jak ráda bych byla:-)). A zdánlivě odbočím, třeba WHO nedoporučuje dudlíky a já u prvního mimča týden trpěla, až nevydržela a dudlík dala a byl klid. Po druhé a třetí jsem také velice rychle vyměkla a to jsem prosím takovej ten kojící fanatik. Tak mě už prosím nebombarduj WHO. I jejích doporučení nelze brát paušálně.

Lizzie, těhotenství trvá devět měsíců. Těch devět měsíců může žena využít k tomu, aby si zjistila, co a jak u porodu. Chodí k někomu do těhotenské péče, může si s ním promluvit o možnostech porodu - což, pokud by chtěla rodit císařem, by stejně musela, aby si ho zvládla zařídit. Samozřejmě, pokud by u nás byla situace, kdy péče v těhotenství, při porodu a v šestinedělí je kontinuální (tedy o ženu pečuje stále týž člověk, nejspíš porodní asistentka ve spolupráci s jejím gynekologem, nebo třeba její gynekolog), ten dohovor by byl jednodušší. Žena by věděla, že co s ním v těhotenství upeče, co si při porodu snědí :o) a ne že při porodu se najednou ocitne v péči lidí, které třeba v životě neviděla, kteří ji neznají, kteří třeba nevědí, čeho se u porodu bojí nebo co by si přála (a teď tím nemyslím, že si přečtou nějaký papír nazvaný "porodní plán"). KOnečně, i kdyby se rozhodla jenom proto, že je mladá a blbá, je to její rozhodnutí, kdyby se jako mladá a blbá rozhodla pro plastickou operaci, tak by si ji taky mohla zaplatit. MMCH pokud dneska žena stojí o císaře na přání, má šanci - nicméně tím, že to není postup "lege artis", tak zpravidla císař není na můj vkus dost důstojný. Alespoň já bych radši za nějaký výkon ZAPLATILA, než za týž výkon DALA ÚPLATEK :o/ (pozor, tím nechci říct, že úplatek berou všichni lékaři, kteří císaře na přání udělají)

Ale připomnělo mi to jeden článek - rozhovor s holčinou, která chtěla rodit císařem na přání, a nakonec se rozhodla pro porod doma ;o) (v Německu)

http://www.rodina.cz/clanek2506.htm


------------