Názory k článku Jak se rodí v Ostravě

zdá se mi to, nebo je ta diskuse nějaká probraná a osekaná? Kupříkladu z mých příspěvků zbyl jen jeden, kdo ví proč, a to byly všechny max. slušné.
Nějak nemůžu najít Patrickovo vyjádření o místě porodu, což nás jistě všechny, kdo o porodu v Ostravě uvažují, zajímá. Že by zasáhla ona NEJMENOVANÁ ostravská porodnice? To by bylo skvělé, kdyby porodnice takhle reagovaly na medializaci problémů. Potěšilo by mě, že sledují diskuse a snad přijmou žádanou informaci. Tudíž tu, že etika lékařské profese, dodržování práv pacientů a pravidla informovaného souhlasu a další "maličkosti" jsou mezi veřejností žádané.

Díky, Reyo. Četla jsem tvůj předposlední příspěvek (vlastně i všechny ostatní:-), a taky jsem si povzdechla, že konečně nějaká normální ženská se zdravým selským rozumem, která se nebojí ho použít a netrpí stihomamem a traumaty.

Ale dyť jo, já ti to neberu. Možná byl opravdu pan doktor u Tvého prvního porodu hulvát a zpátečnický magor. Ale možná jsi taky podruhé a potřetí věděla, co tě čeká a líp jsi dokázala reagovat... Ale Tvůj příběh neznám a ani jsem se k němu nevyjadřovala - důležitý tady byl problém Lucie, ke kterému jsem hovořila obecně (Život je tak pestrý a situací, které nás mohou potkat, nekonečno.), jinak ani mluvit nemůžu. Jak jsem už napsala na jiných místech, článek na mě působil hodně subjektivně až subjektivisticky a zrovna tady by mě hodně zajímal názor druhé strany. Jen jsem chtěla svým příspěvkem říct:
1. lína huba, holé neštěstí
2. není dobré na všechny okolo apriori koukat jako na zlé vlky chystající se mi ublížit
3. lítost je nanic
4. když si nevím rady sama se sebou, je dobré navštívit dobrého psychologa
5. možná ne všechno, ale hodně věcí jde, když se chce.

Souhlasím s Tebou , Zuzko. Nacházím se ve stadiu, kdy mám pocit, že vše na světě způsobí mě jako ženě, rodičce, matce, manželce , ... nebo mému dítěti/dětem nějaká traumata. Jen to počítejte se mnou (porod, klystýr, vyholení, necitlivý personál atd. už vynechávám), ale co nástup do školky, školy, tábory, celkově výchova. Nesmíme dítěti plácnout po zadku (trauma na celý zbytek života), nesmíme mu říct, že snad přibralo (pozor - navádění k anorexii), nesmí se na něj ve škole škaredě mluvit (ježíši - šikana zaujaté učitelky), nesmíme přivést domů čerta s Mikulášem (to už je na rozebrání psychologem), a co se děje křivd na dětském pískovišti! Pro takto "vyzbrojené" děti, především dívky, bude v budoucnu porod opravdu hororem, jenž nebudou chtít podstoupit. Považtě, ono to totiž bolí a s tím se dnes v době, kdy se vše děsně rozebírá, nepočítá.

Vím, že mě za tohle ukamenujete, ale já na rozdíl od Lucky nečekám jen kladné a láskyplné ohlasy a to můj život taky nebyl lehký, taky jsem přišla o nenarozené děti, taky mě v porodnici nenosili na rukou, ale vylížu si rány a hledím dál k určitě skvělým zítřkům. Jsem vděčná za své zdravé děti a nepitvám se v jednom jediném dni. Život je krutý, je potřeba se s tím vypořádat.

Tak to jste měla celkem štěstí, kamarádka jich měla asi 7.
Nemusí se přece chodit na ošetřovnu , ani za dveře, vždycky to jde udělat citlivěji, tzn, že vás vyšetří 1, max 2 doktoři a to ohleduplně, ale ne všude se to tak děje.