Názory k článku Jak se rodí v Ostravě

Zuzano,
Nikde jsem snad nepsala že to dělají každé ráno, ono mezi náma úplně to stačí jednou za celou dobu aby vám to bylo nepříjemné až dost.
A nemáte tak docela pravdu, v dost nemocnicích se provádí velká vizita a koukají vám tam jak na divadle. Provedli to každé z mých kamarádech asi v 5 různých porodnicích, na internetu najdete taky pár negativních zkušeností v tomto směru.

Ano, nebývá hned schopen. Ale Lucie tam přeci nebyla sama. Byl tam s ní manžel, nebo ne? Já beru, kdyby se jim stalo opravdu něco strašného, např. dítě umřelo, tak pochopím, že jsou oba mimo. Ale takhle? Jasně, řešit to hned nemusím, ale důkazní hodnota mých výpovědí potom může taky dost rychle klesat, už třeba jen proto, že paměť má svoje limity... Prostě je lepší dřív než později.

A s tím povídáním. Jó, ať klidně povídá. Ale problém je, že jestli bude pořád dokola mluvit takhle zaujatě, tak ji za chvíli i ti lidi, co jí chtěli pomoci, pošlou někam. I ti přátelé a rodina mají svoje limity. Můžeš se mnou nesouhlasit, ale teď zase mluvím já o své zkusenosti. Osvědčilo se mi, že se musím co nejdřív schopit a řesit svůj problém. Že nemůžu být ostatním lidem "balvanem kolem krku" a prehnane je zatezovat svými problémy. A že pomocnou ruku najdu na konci svého ramene.

Anebo taky jinak: kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Hm, co to je průbojně? Já myslím, že stačí úplně klidně. Je nanic, když si někdo stěžuje, že ho někdo nutil dělat to nebo ono nebo mu naopak nevyhověl, když o něco žádal, ale přitom sám byl líný hubu otevřít. Nebo být tak trochu "neodbytný". V případě Lucie ten pocit mám. Máš pravdu, že každý se se schopností asertivní komunikace nerodí a většina z nás se tyhle dovednosti musíme naučit v průběhu života, bohužel... Někdo na to stačí sám, někomu pomůže třeba nějaký psycholog, někomu nikdo...
V případě Lucie by bylo smysluplnější fakt zamakat na sobě - místo psaní dopisů a očekávání lítosti a kývání hlavičkou, jaká je strašná chudinka a co se jí stalo za příkoří. Jenže já nejsem ten "litovací" typ a raději jí říkám: Jo holka, buď sis měla stěžovat hned a na správných místech, nebo už nebreč, vstaň a vschop se. A nepiš nesmyslné subjektivní dopisy, nerýpej se ve svém neštěstí, které ostatně žádným neštěstím není, ale čas věnuj třeba četbě vhodné literatury o asertivní komunikaci a hlavně navštiv psychologa, který tě trochu rozebere. Ale ono je to taky o tom, že pomoct se dá jen tomu, kdo o to stojí. Z vlastní zkušenosti vím, že je hodně lidí, kterým stačí, že je někdo polituje. Ale pokud oni sami nebudou ochotni pochopit, že něco v životě dělají špatně a že by to měli dělat jinak, pak je každá rada drahá. Budou stále narážet - akorát ty problémy přijdou vždycky v trochu jiném balení.

Danielko, také pravda:-)
Já mám pocit, že i pak se skoro každá máma musí na to své dítě těšit..:-)..
Paa

Danielo, přeji ti hodně štěstí, nic se nemá vzdávat:-)
Jestli budu mít dítě jednou plánovaně nebo neplánovaně to nevím, a ono je to v podstatě asi jedno, byť s tím neplánovaným těhotenstvím je všechno komplikovanější - sama jsem tzv. nechtěná, byť je to hodně blbý výraz:-)
Zatím se měj hezky, pěkný den:-)