Názory k článku Jak se rodí v Ostravě

No tak s tím bych nesouhlasila, neni pravda že jen sfetovaná maminka by mohla zalehnout miminko. O tom by nás mohla poučit minulost. Jestli pak někdo z vás ví kde a proč byla vymyšlena dětská kolíbka? Bylo to v Turecku a bylo to proto, že se děti zalehávali. Nechci tím říct že já své dítě do své postele neberu jen se mi nelibi tvoje tvrzení.

Jinak k tomu článku, myslím, že názory všech žen které jsem tu namátkou přečetla a že jich je plno jsou docela správné. Nevim proč brát všechno tak tragicky jen proto, že něco nebylo tak košer jak bychom chtěli, takový je život. Chápu, že v těch bolestech a v tom všem se prožitek umocňuje ale i tak popisuješ to opravdu nezvykle. Musím říct, že mě to tak trochu vyděsilo a to jsem už o Ostravě slyšela ledasco.
Všem a hlavně tobě Lucko přeji jen to dobré.

Chtěla jsem přečíst všechny příspěvky a pak reagovat,ale mé zkušenosti byly silnější.Já jsem rodila pokaždé a bez váhání v naší děčínské nemocnici.Když jsem čekala první mimčo a není to tak dávno(4roky)začal být hit vybírat si porodnice a nové metody porodu a atd.Kamarádka vybírala tak přepečlivě, že nakonec rodila úplně jinde,páč se v té době nacházeli na horách:-)během těhu změnila názor na různé porodnice asi 3x.Já prostě šla do té naší a bez výčitek.Udělala jsem dobře.Taky jsem poslouchala, teď netlačte,te´d dýchejte atd,ale to je snad nromální ne?já jsem teda byla docela ráda,že říkali, co mám kdy a jak dělat.Porod jsem i na to že byl první měla vcelku v pohodě-bez komplikací.ale chtěla jsem se dostat k tomu ležení s mímem v posteli.Tohle nám skutečně neurčovali,dokonce, když mi dceru vraceli z různých běžných vyšetření,tak se ptala, jestli jí chci k sobě nebo do postýlky!Sestry byly moc hodné a to že vysvětlují jak máme kojit a jak se starat je snad normální.Nedávno jsem porodila syna(3měsíce),porod byl ještě pohodovější než u dcery a trval přesně o 8 minut méně než ten první:-))akorát ta závěrečná doba vypuzování byla fakt hektická,malej se totiž najednou posunul a já porodila téměř sama,jen za dozoru jedné PA,která si v tu dobu nasazovala rukavice a akorát malého zachytila když vyklouzl ven:-)asi za tři mimutky ležel u mě a hned sosal:-)krááása a to s tou postelí bylo zase úplně stejné,prostě jsem ho mohla mít ,kde jsem chtěla.Čučím,že někde na tohle mají takový názor!je jasné,že je blbý ho pokládat do míst,kde jsme měli zadek,ale to přeci nikdo z nás nechtěl že??malej se mnou téměř furt spal v posteli!a dneska vidím,už po mnoho článcích o různých porodniccíh,že děčínská nemocnice je opravdu skvělá,nemylsím vybavení nebo tak něco,ale je to v lidech!!!

Mám stejný názor. Velká očekávání jsou předzvěstí hlubokých pádů. A tady navíc ještě cítím (nemůžu si pomoct) silné apriorní negativní naprogramování vůči perzonálu nemocnice. Celý příběh (kromě dramatického líčení a podle mého názoru nevhodných příměrů) je navíc pohledem jen jedné strany. Ač rozhodně nejsem příznivec českého zdravotnictví (které považuji za mnohem víc korupční prostředí než celou státní správu), tady by mě opravdu zajímal názor sester a doktorů.

Příměry k hysterkám se mi taky nelíbí, ale i tak bych bez jakéhokoli pokusu o urážku Lucii doporučovala návštěvu psychologa. Nejen proto, aby jí pomohl překonat pro ni traumatický zážitek, ale taky aby ji naučil lépe komunikovat. Ono to na mě totiž působilo jako neschopnost formulovat svoje přání a potřeby jednak VČAS, když ještě o něco šlo, jednak VHODNÝM ZPŮSOBEM - pokud možno racionálně a bez zbytečných emocí a zaujatosti. Jasně, mohla bych Lucii litovat, o což jí pravděpodobně jde, ale obávám se, že to jí v dlouhodobějším horizontu vůbec nepomůže a nikam neposune. Pravda bolí a ne vždy ji chceme slyšet. Ale z většiny příspěvků prostě vyznívá jedno: chyba byla na všech stranách. Lucie může nadávat (a pokud má opravdu pocit, že byla porušena její práva, nechť si stěžuje - nejprve u ředitele nemocnice, posléze u zřizovatele, pokud její stížnosti nebude vyhověno nebo na ni nebude reagováno), ale pokud chceme změnit svět, musíme začít sami u sebe. Naučit se asertivně komunikovat asi Lucie sama nezvládne, podle mě je to ale klíč ke všemu.

Jinak jsem ale názoru, že se význam porodu kolikrát přeceňuje. Je to začátek života, ale během něho je tolik času nasbírat jiná traumata, že se nakonec stejně nedá říct, co nás ovlivnilo. Prostě život není peříčko a přežijí jen silní :-). Nemá smysl rýpat si ukřivděně do vlastních bolístek, už jen proto, že to okolí časem začne hodně otravovat a můžeme přijít nejen o známé, ale i o opravdové přátele. Lucie, co se na ten zážitek podívat jinak: Nešla jste do nemocnice s nějakou vysloveně špatnou a neléčitelnou prognózou, vše dobře dopadlo, vy jste v pořádku, dítě taky. Lidé chodí do nemocnice s rakovinou a kolikrát mají velmi malou šanci, že se z toho vyhrabou. Staří lidé leží v celé dny na postelích, nacévkovaní nebo v plenách, sami se neumyjí a nikdo neumyje je. Dopadneme tak možná taky. Budete taky řešit, že vám někdo viděl přirození? Myslíte si, že toho doktora to zajímá? Myslíte si, že je na této části těla něco špatného? Zvlášť, když nás Bůh stvořil k obrazu svému (a tedy má pohlaví asi taky? - ovšem které???? :-) ) Z pohledu křesťana mi vaše úvahy připadají jako rouhání.

Jen bych se chtěla vyjádřit k odvozu do porodnice.
I sanitka a dokonce i sanita RZP vás k porodu odveze kam si řeknete, tedy do porodnice v daném městě- asi by mě nevezli z Ostravy do Vrchlabí :o).
V tomto případě v rámci Ostravy- jsou to 3 porodnice. Takže pokud by paní chtěla rodit v jiné porodnici než na Fifejdách a v sanitce by to řekla tak by ji tam odvezli. Pokud by daná porodnice neměla STOP stav, což třeba ve FN Ostrava je naprosto běžný jev.
Mluvím z vlastní zkušenosti, rodila jsem v lednu 2006 a ve 23:50 mě a mého manžela- po dohodě s řidičem- odvezla sanitka RZP do porodnice ve Vítkovicích. S přítomností manžela v sanitce musel souhlasit řidič, protože v ten okamžik přebíral zodpovědnost i za něj.
Nebrala jsem jako samozřejmost, že manžel pojede se mnou v sanitce, prostě jsem se jen slušně zeptala a zdravotník mi zdělil, že si to musí rozhodnout řidič. Vzhledem k pozdní hodině a sněhovým kalamitám, řidič námitky neměl tak jsme jeli oba. Jinak by jel manžel normálně buď MHD nebo taxíkem. Mimochodem v porodnici se dost divili, že jel manžel se mnou v sanitce.
A kam chceme jet rodit se ptal zdravotník hned jak mě vyzvedával u dveří bytu.

Dášo,

a proč bych jako měla hnisat, když mě prohlídne jeden doktor a ne 5 naráz? To se jich musí přesvědčit několik, že je všechno v pořádku? Dost ženskejch má velký problémy s jizvou po porodu a ani velká vizita je před tím nezachránila....