Názory k článku Jak se rodí v Ostravě

Ráchel, já to vím až moc dobře, co je posttraumatický syndrom.
A jestli jím právě Lucie trpí, měla by ho řešit - tzn. psychologickou pomoc. Také vím, že pokud někdo svůj špatný psychický stav přenáší na dítě, je to o to horší (a nemusí to být jen miminko, špatně reagují i větší děti).
Lucie je učitelkou, její partner studoval vychovatelství - kamarád je též (zatím budoucí) vychovatel a jako jeden z předmětů (poměrně důležitých) má psychologii.
Nabízí se tedy otázka. Proč právě Patrik Lucii k psychologovi nedovedl? Neměli by začít Luciin psychický stav řešit? Své ženě by tím neskutečně pomohl.
Co se mého studia týče - přišla jsem do kontaktu s postiženými dětmi, proto za žádnou cenu NECHCI své dítě ohrozit.
Ano, porodnice není 100% zárukou, že všechno bude dobré.
Ano, personál může být příšerný..ale nechci rodit nikde jinde, než v dosahu odborné lékařské pomoci...
A pro to jsem ochotna i lecos překousnout, byť jak již jsem psala níž, budu právě výběru porodnice apod. věnovat maximální pozornost..

Lizzie, kéž tě nikdy nepotká nic, co nepůjde prostě jen tak "překousnout"... Z tvého jiného článku si pamatuji, že jsi studovala sociální práci. Překvapuje mě, že tedy tak málo víš o tom, jak funguje lidská psychika nebo co to je posttraumatický syndrom...

Libiku,

Priznam se, ze mne to zaskocilo. Ja to podani ruky od lekare v nemocnci, setry {vetsinou jsou meho veku nebo mladsi}. Vnimam jako jake si privitani na jeho domaci "pude", abych se ja jako host citila dobre. Ja to vnimam tak, ze je uz jsem ten privni kontakt udela, tim ze jsem vyhledala, jeho peci. Ted je na nem, aby to prijmul. Ale jak je to podle pravidel nevim? Je nejak v etice vymezen vztah host - hostitel? Mam pocit, ze prvni podava ruku hostitel.

Markétko jen krátce - tisíceré díky za přesné vyjádření mých pocitů k tomuto článku, snad bych jen přidala, že se mi hnusí svalování vlastní neobratnosti, neinformovanosti a neschopnosti na lidi, kteří v době porodu byli při pisatelce vlastního článku a jejich hlavním úkolem bylo jí pomoci. Všem nepříjemnostem okolo věřím, ale v době, kdy se rodí dítě, mi připadají zanedbatelné. Ještě jednou děkuji a přeji mamince i Stázičce, aby konečně došly svého uvědomění a potřebují-li to i dopuštění, to bude první krok k jejich spokojenosti.

Byť jsem také pěkná držka a máloco si nechám líbit..