Názory k článku Jak se rodí v Ostravě

Takže asi takhle..čekej to horší, doufej v to lepší. V oblasti porodnického personálu dost trefné motto..a jak říkám, můžou mě jen mile překvapit.
Jinak zastávám ten názor, který tu padl..ženy rodily vždycky a za mnohem horších podmínek.
Samozřejmě bych chtěla a měla dostat pro sebe a svého mrňouse jen to nejlepší..ovšem nakonec, to (ostatně jako v mnoha jiných aspektech života), dopadá tak, že co si sama nezařídíš to nemáš.
Takže..radši zatnu zuby, no a pak děti můžu ,,rozmazlovat" (v mezích) celý život..
Jak už jsem jednou psala..narodila jsem se poměrně rychle, v zimě, no a mámě tehdy na pokoji zrovna bílili a měnili okna, takže všechno dokořán..porod snášela dobře, ráno běhala, ovšem pro žádnou novopečenou mámu, to není super start do maminkovského života..jistě jí to s*alo..ovšem teď o tom hovoří s úsměvem, taková ironie.
Ráchel, já to beru tak, že život je boj..a právě život mě tomuhle mottu naučil.

V porodnici NIKDY nedojde k poškození dítěte.

Máš štěstí ,že ti tvé dítě doma neumřelo.V případě komplikací by jsi proklínala naše zdravotnictví a rychlost naší záchranné služby.Ty které si s tvého přístupu vezmou příklad by si měly uvědomit ,že berou plnou zodpovědnost za zdraví dítěte .Naše sociální ústavy jsou plné postižených dětí ,které měli v životě smůlu na blbou matku ,která chtěla´´intimně rodit doma´´ a byly přidušené.

Proč se část diskuse nezobrazí?
Nezobrazí se mi celá diskuse, co s tím?

Lucie, Váš příspěvěk jsem četla již včera a v noci - při kojení - o něj přemýšlela. Vyvolal vzpomínky na můj vlastní porod. Rodila jsem v porodnici, kterou za mě vybrali lékaři. Porod probíhal podle nemocnice, nikoliv podle mě - formuláře, spousta opakujících se vyšetření, osamělost, o žádné intimitě nelze hovořit. Miminko jsem viděla minutu, pochování přes zavinovačku, žádný pokus o přiložení se nekonal. Strávilo dva dny v inkubátoru, přes to, že bylo v pořádku. Viděla jsem ho pouze jednou za tří hodiny, v noci vůbec. Když se zadařilo, bylo mi dovoleno ho zkusit nakojit nebo vykoupat. Když byl na dětském oddělení frmol, vykoupali a nakrmili ho beze mně.

O tom, jak by měl proběhnout můj porod, jsem měla zcela odlišnou představu. Skutečnost mi značně ztížila první kroky v novém životě s miminkem. Krvácet po porodu jsem přestala až po třech měsících. S manželem jsem se zatím nemilovala....miminku bude zítra 15 týdnů. Žádné porodní trauma však nepociťuji. Nebyla jsem v porodnici kvůli sobě, ale kvůli svému dítěti - to ono tam bylo v hlavní roli, ne já, všechno, co se dělo, bylo proto, aby se ONO narodilo a bylo zdravé a za pár dní jsem si ho mohla odnést domů, kde už bude záležet vše jen na nás, rodičích.

Lucie, zapomeňte. Že to nedokážete? Dokážete...zvládla jsem počít a porodit své dítě, sebrat se a odejít z místa, které vás stresovalo, zvládnete všechno! Přišla jsem do nemocnice, protože jste hledala pomoc pro své dítě. A té se vám dostalo. Holčíčka se narodila a obě jste to přežli ve zdraví (alespoň v tom fyzickém)..Dívejte se na svoji holčíčku a myslete na její budoucnost, neohlížejte se. Pláče ve spánku? Dejte si ji do šátku, noste jí u sebe, chovejte jí. Máte pocit, že má strach z vody? Napuste si vanu a koupejte se spolu.

Pokud máte pocit, že vám bylo hodně ublíženo, tu nemocnici zažalujte. Ale myslete na to, jako na něco, co se stalo, co je pryč, za vámi, jako na něco neosobního. Myslete na svoje dítě, na svoji rodinu, všechno ostatní je nepodstatné.