Názory k článku Jak se rodí v Ostravě

Já si myslím, že doma PA měla, vždyť věděla, že stojí na 4 prstech delší čas.

1. porod - nástřih bez toho, aniž by se mě kdo ptal - výsledek: měsíc jsem si nesedla a sedm měsíců jsem neměla nic ze sexu
2. porod - nástřih jsem odmítla - výsledek: byla jsem natržená a stehů spousta, sedla jsem si ovšem první den
3. porod - nástřih jsem odmítla - výsledek: neměla jsem ani steh
hmmm... takže ta tvoje teorie moc nesedí. Další důkaz, jak ta doktorská propaganda dokáže oblbovat! A ona ta WHO je asi naprosto padlá na hlavu, když klystýr při porodu považuje za škodlivou praktiku, že ano?

Budilko, jj, tak jsem to taky dělala :o) Dítě nad sebe, aby neskončilo pod peřinou a pozor na manžela :o) Budiž řečeno, že jednou si manžel na jedno z děcek ze spaní odložil ruku. Dítě se ozvalo tak rázně, že se manžel s děsem v oku probudil a od té se mu nic takového nestalo ;o) (mimčo bylo v pořádku - a to bylo mrně, bylo to ještě v šestinedělí)


---------------

Insulo, ty se oháníš tím, že neměla porodní plán. Ale co to je porodní plán? Že má sesumírované svoje požadavky a ty evidentně měla. Pokud je ve stavu vyslovit je ústně, není nejmenší důvod, aby je měla sepsané na papíru. Pokud lékaři nerespektují její vyslovená přání, proč by je měli respektovat založená v dokumentaci? Pro ně závazné, aby získali souhlas s výkonem - ten nezískali, neměli to zákrok provádět. Já taky neměla nic sepsaného a pro personál nebyl problém se mi přizpůsobit. Ba dokonce když se ke mně blížili s injekcí na podporu vypuzení placenty a já s děsem v očím zařvala, že do mne nikdo nic píchat nebude (ehm, čistě reflexní chování ;o)), tak než mi pak PA injekci dala, tak se lékařka opakovaně ujistila, že s ní opravdu souhlasím na základě vlastního uvážení a ne jenom proto, abych jí udělala radost :o)))

S tím, že nejspíš neměli zajištěný domácí porod, to se mi taky zdá. Nicméně nesdílím tvoje přesvědčení, že by sehnali PA - netuším, jaká je aktuální situace, ale co jsem se zajímala naposledy, tak veřejně se k tomu hlásili asi 3-4 PA z celé republiky, z toho tuším 2 z Prahy. Dulu já osobně nepovažuji za dostatečně školenou, aby u porodu byla něco platná k rozpoznávání komplikací. MMCH v ČR je tak zoufalá situace kolem porodů, že i lidé, co chtěj rodit ambulantně, si často předávají radu, aby svůj úmysl v porodnici zatajili a zdravotníky o něm informovali až ve chvíli, kdy budou chtít jít domů a před tím se ujistí, že s rodičkou i dítětem je vše v pořádku. Vychází to ze strachu (snad kdysi kdosi udělal takovou zkušenost? nebo možná jenom proto, že předem lékaři často vyhrožují, že dítě prostě nepustí), že kdyby řekli předem, tak jim pediatři dítě seberou, že není v pořádku a oni pak nebudou vědět, na čem jsou - jestli se opravdu něco děje, nebo jestli jenom blafují, aby je v porodnici zdrželi (no, konečně, scéna popsaná v tomhle příběhu je taky lahůdka). KDyby porody doma i ambulantní porody u nás byly běžně dostupné, na žadatele o ně by se lékaři nedívali jako na sociální případy, na které je třeba volat policajty a sociálku (taktéž zkušenost nedávno probíraná v diskuzi o porodu doma), tak by třeba taky bylo všechno jinak. Ono by možná v tomto případě stačila třeba i možnost, aby soukromé porodní asistentky mohly samostatně vést porody v porodnici. T.j. aby si těhotná vybrala svoji porodní asistentku, ke které by celé těhotenství docházela do poradny (ta možnost legálně lze i v ČR) a ta by ji potom vyprovodila do nemocnice, se kterou má smlouvu, že si tam bude vodit svoje rodičky (ono i tohle u nás funguje - pro lékaře). Pokud je porod v pořádku, odvede ho daná porodní asistentka a po porodu žena odchází domů, kam za ní opět PA chodí na kontroly. Pokud porod v pořádku není, nastoupí na místo PA lékař z nemocnice. Nemůžu si pomoct, ale z toho návalu emocí myslím, že takové řešení by mohlo autorku uspokojit. Je to moje spekulace vycházející z mých zkušeností :o))) ale kdoví, jestli bolesti v domácích prostředí bez postupu porodu autorce netrvaly tak dlouho třeba proto, že podvědomě cítila, že to prostředí není OK. Prostě že doma rodila nikoli z přesvědčení, že porod doma je pro ni to pravé, ale prostě proto, že (ze svého pohledu) mohla volit ze dvou zel - porod v místní porodnici (jak jsem pochopila, byla závislá na odvozu sanity, takže to si tak nějak moc vybírat nemůže) nebo nezajištěný porod doma. Vybrala si, co v dané chvíli považovala za lepší (menší zlo), ale podvědomě by dala přednost třetí variantě, která pro ni neexistovala, takže se nedokázala pořádně uvolnit, což se na porodu samozřejmě odrazilo.

NO, asi píšu trochu zmateně :o)
---------------------

Nezlobte se, ale i když je na článku znát, že pisatelka není úplně v pohodě, přijde mi opravdu hodně kruté otáčet jí "nožem v ráně" a vyčítat, že je úplně hloupá, že čekala to či ono nebo se na to či ono nepřipravila. Já jsem tvor poměrně dost racionální a nijak zchoulostivělý, na první porod jsem se připravovala opravdu pečlivě včetně výběru porodnice, a přesto došlo k pár věcem, které mě ještě pak po dlouhé měsíce mrzely a dodneška z nich mám pachuť v puse. Jedno z toho byl necitlivý přístup PA při předporodní přípravě, které jsem hodně věřila (naštěstí pak nebyla u mého porodu), zeptala jsem se jí na nějakou podle mě úplně normální věc a ona mě seřvala na tři doby jak malou holku. Šla jsem odtamtud s devítiměsíčním pupkem a brečela jak želva. Dodneška jsem jí to nezapomněla. Další věc byla kojení - na to jsem se nepřipravovala, nenapadlo mě, že by to mohlo nejít, a v baby-friendly porodnici mi nejen nepomohli, ale vůbec mi nevěřili, že mě miminko kouše, že to strašně bolí a že se nepřisává tak, jak má. Hrozně jsem kvůli tomu brečela, protože jsem měla pocit, že jsem ze sebe už vydala všechno, už nemůžu a oni do mě ještě vandrují, že to bylo málo. Pak jsme to díky velmi laskavému přístupu v jiné porodnici za hodně dlouhou dobu napravili, ale zase si to pamatuju dodneška a ta vzpomnínka je taky trpká.

Taky by se dalo říct - co bych chtěla, mám zdravé miminko a dokonce i porod byl OK, tak o nic nejde. Jenže maminka okolo porodu je podle mých zkušeností mnohem citlivější než obvykle a víc než kdy jindy si zaslouží laskavé zacházení, protože je schopná si to, co by možná za jiných okolností přešla, strašně brát. Proto by mi přišlo vhodnější adresovat autorce spíš pár slov útěchy, než tvrdé výčitky o tom, co všechno udělala špatně, případně že si to určitě vymyslela, a že je hysterka. Mně takovéhle pochopení chybělo ze všeho nejvíc, protože jsem si uvědomovala, že některé moje reakce pramení z té přecitlivělosti, ale zároveň i to, že mají určitý reálný základ, a kdyby mi tehdy někdo "přiznal" ten reálný základ, tak bych vcelku ochotně připustila i to, že na něco reaguji skutečně možná trochu přecitlivěle, ale zároveň že je ta zvýšená citlivost po porodu logická a není to nic, co bych si měla vyčítat.