Názory k článku Jak se rodí v Ostravě

Přestože jsem tu "diskusi proti Boudicce nejstpíš začala,
"diskuse" jako ...jsi krááva... jsou úplně na stejné úrovni jako ten 1. Boudiccin
nechte jí právo na názor a nechovejte se uboze

no jestli to nebude tím, že na dodržování etických standardů nikdo nedohlíží. Všechno pak záleží jenom na tom, jestli dotyčný primář nebo ředitel na tohle sám dbá.
Když ne, můžeš si stěžovat, kde chceš. Standardní přístup je: přežili jste to? Přežili. Tak vidíte! Na co si stěžujete?
Skutečnost, že podle WHO je zdraví definováno jako "stav tělesné a duševní rovnováhy", a že posttrauma (diagnóza F43.1) způsobené nedodržováním etických norem je tedy těžká zdravotní újma, je tiše zastírána právě oněmi "laktačními psychózami". "Vždyť my za nic nemůžeme, to ty hormony!" Obvykle toto vysvětlení ještě zahájí úvodem "jistě dobře víte, jak vás hormony ovlivňují". Existují dokonce lékaři ochotní tvrdit, že "laktačka" postihuje 10% i více žen. (Podle WHO trpí poporodní psychozou 0,1 - 0,2 % žen).

Zuzano,

Urcite to jde jinak nez, aby te prohlizela skupina lidi s niz se ti nikdo nepredstavi. Nebo aby odvezli dite na neonatologii a zamezili manzelovi vstup, nebo aby ti nikdo nerekl, proc je tvoje dite pryc pres noc.
Jak uz jsem psala nerodila jsem v CR, ja jsem na zacatku tehotenstvi vyplnovala, krome jineho dotaznik, jestli jsem verici, pripadne jake nabozenstvi, jestli nemam nejaky traumaticky zazitek, jestli mi nevadi, kdyz mne bude vysetrovat muz atd...
Lucie je sice citlivejsi mozna to pise az moc dramticky... Ale nemeli by se spis zdravotnici prizpusobit individualite pacientu, nez obracene...

Ale já jsem psala, že jí měli doktoři informovat a také jsem psala, že určitě všechno neproběhlo správně. Přečti si to znovu.
Co se týče oholení a nástřihu, máš určitě pravdu. I když co se týče ochlupení, tak to bez problémů doroste a s nástřihem a natrhnutím má zkušenosti moje kamarádka. Poprvé jí nastřihli a v pohodě a podruhé ne a natrhnutí jí bolelo ještě 4 roky po porodu (dál nevím, už jsme se o tom nebavili), takže všechno má něco. Ale pokud to nechtěla, neměli to dělat. Ale to vše mohla uvést ve svém porodním plánu. Já s tím v zásadě souhlasím (co jsi napsala). Tady evidentně nefungovala komunikace mezi rodiči a personálem a to oboustranně. Navíc mi připadá, že rodiče chtěli porodit doma a nebyli připraveni na případné komplikace a nutnost dojet do porodnice a ani na porod doma (nebo jsem možná ten začátek špatně pochopila). Na porod doma se přece dá najít porodní asistentka nebo dula, která k porodu přijede. Když přijdou komplikace je dobré mít porodní plán, vybranou porodnici, o které vím, že mi vyhoví v mých přáních (pokud nějaká mám). Opět je možné mít domluvenou PA nebo dulu. A vzít s sebou porodní plán.
Někde jsem tady viděla příspěvek od Patrika o tom, kde rodili a někde pod tím příspěvek od jiné maminky, která rodila ve stejné porodnici a její porodní plán byl respektován a byla spokojená. Chápu, že vše je o lidech a nikdy nevíš, kdy narazíš na "blbce", ale myslím si, že kdyby autorka článek napsala s větším časovým odstupem, tak by se na některé věci dívala jinak, i když nepříjemný pocit z porodu by asi zůstal. Některé výroky mi opravdu připadají "trochu přehnané". Také jsem si užila svoje a měla různé komplikace, ale taková silná slova bych nepoužila. I můj lékař a porodník mi řekl, že jsem si vybrala samé "lepší" komplikace. Ale zvládla jsem to a jsem šťastná. Čas spoustu věcí uhladil a největší odměnou je smích mých dětí.
Co se týče problémů po porodu, které autorka má, tak bych určitě vyhledala psychologa. Všechno nemusí být spojeno jen se zážitkem z porodu, ale poporodní deprese není žádná zvláštnost a neměla by se podceňovat. Z toho, co bylo napsáno, neumím posoudit, jak je to vážné či nikoliv. Ale to už jsem psala někde výše. A za pomoc se nikdo stydět nemusí.

Asi bych netvrdila, že manžel "nikdy" svoje odvody na zdravotním pojištění nevyčerpá, protože to nikdo z nás nemůže říct. Nikdy nevíš, s čím budeš nemocná, jak dlouho a jak drahá léčba to bude. Přeji manželovi pevné zdraví.
Jinak mi nedávno moje dětská doktorka říkala, že jeden rozbor krve stojí 600,-. Nevím přesně, o který šlo, to už jsem zapomněla, ale bylo to něco poměrně běžného. Bavili jsme se totiž o rozboru klíštěte na boreliózu a jeden poskytovatel na internetu ho nabízel něco přes dvě stovky. Tak mi říkala, že je to levné a uváděla tuhle cenu u jednoho rozboru krve.