Názory k článku Vyspalé miminko = spokojené miminko i maminka

Ráda bych se také přidala k souhlasům k tomuto článku.Mám dvouletá dvojčata - holky,od malička měly pravidelnost a režim. Ve stejnou dobu chodily spát,usínaly v postýlce atd...,rozhodně nemám pocit,že by to bylo týrání. HOlčičky miluju,mám je moc vytoužené,ale to přeci neznamená,že si máma nepotřebuje také odpočinout.Nemám dnes problémy s cestováním,chováním apod...Navíc,mohla by mi některá z negativních přispěvatelek poradit,jak by zvládala dvojčata bez pravidelného režimu?Ráda si s ní o tom popovídám.:-))))
Tímto - souhlasím s pediatry a s pisatelkou a přeji mnoho klidných nocí:-)))))Jana

Necetla jsem všechny reakce,ale zasnu.Kdybyste poslouchali třeba vlastní matky,věděli byste,¨že toto není Americký patent,ale normální u všech ženskych,který se rozhodli mít děti,a užít si to,být milující manželky,
i pro muže ,který přijde v pul osmé z práce a chtít mít na něj čas a ne tři hodiny uspávat dítě.Taky nerezignovat na vlastní potřeby a milovanou práci.Zkuste se řídit citem a ne brožurkami a ne co vam která slípka na hřišti bude radit.Já mám dvouletého kluka,spí sám od příchodu z porodnice,
pár dní to trvalo,na písku jsem jedna z mála která dělá bábovky,leze na kolotoč a nevykecává nesmysly na lavičce,dítě je ¨v pohodě,manžel taky
a já přemýšlím o rozmnožení dalším.pa

Spaní dítěte s rodiči jako prevence proti náhlému úmrtí kojence mi přijde logické. Byl to taky jeden z důvodů, proč se mnou syn spal v posteli od narození (i v porodnici). Upozorňuji předem, nejsem odborník a nečtu žádný příručky, takže netuším, jestli to někdo otitulovanej doporučuje nebo nedoporučuje. Z mého úhlu pohledu se dítě cca 9 měsíců po porodu musí adaptovat na novou situaci, na samostatný život, je z matčina těla zvyklé na její srdeční akci, na její dech, jsou JEDNÍM tělem a novorozenec jaksi není schopen pochopit, že je to najednou pryč a nazdar. Přečetla jsem vcelku dost materiálů o SIDS, myslím výpovědi matek, kterým dítě na SIDS zemřelo. Byly to zahraniční weby a kupodivu, šlo téměř výhradně o děti nekojené a spící ve svých vlastních postýlkách.
Nejsem žádná supermatka, nesleduju současný trendy a dám obvykle na vlastní rozum. A ten mi prostě řekl, že můžu těžko od novorozence chtít, aby si své oddělení od mého těla uvědomil stejně rychle jako já a musím mu dát čas na pochopení a přijetí vlastní individuality. Nenosila jsem ho, nechovala, ale spal se mnou v posteli a NIKDY nebrečel, neměl žádné koliky, nebrečel ani když mu rostly zuby. On o mě věděl a neměl důvod proti čemukoli protestovat. Vsadím boty, že kdybych ho položila do postele v nějaký vedlejší místnosti (což u nás ani nešlo, bydleli jsme v garsonce), tak by řval jako paralytik. Mám jednom jedny nervy, to za prvé, a za druhé, nerodím děti proto, abych je mučila a frustrovala, i kdyby si o tom celá armáda doktorů myslela co chtěla a klepala si přede mnou na čelo.
Přeju hezký den. :o)

Reakce nekterych maminek mi pripadaji neprimerene - hlavne obvinovani z tyrani. To fakt trochu prehanite, ne? Kdyz byl nas Filip male miminko a v noci plakal, samozrejme jsem vstavala, kojila a kdyz byla potreba, chodila s nim a konejsila ho. Kolem pul roku spal celkem dobre a usinal vzdycky u prsa ale pak se v 7mesicich kolem pulnoci najednou zacal budit a ja ho v noci hodiny chovala. Pres den jsem pak usinala, byla uplne vyrizena a na Filipka podvedome nastvana. Muj manzel se na me nevydrzel divat a domluvili jsme se, ze ho nechame brecet, ale budeme k nemu po 10minutach chodit a konejsit ho (pres den byl v pohode, takze jsme usoudili, ze mu nerostou zoubky ani ho nic neboli). Prvni noc takhle usnul asi po hodine a pul a druhou a treti noc asi po pul hodine. Byli jsme u nej, hladili ho po zadickach, vozili jsme mu postylkou sem a tam. Pak uz spinkal mnohem lip, rano se probudil a hned se na nas chechtal. Jakmile v noci lip spal, mel pres den mnohem lepsi naladu a ja mohla zacit normalne fungovat a pripadala jsem si zase jako clovek. Ted je mu rok, je usmevave batole, kojim ho rano a vecer a pres den se tulime a hladime jak muzeme. Fakt si myslite, ze bude mit trauma a vyroste z nej asocialni jedinec ? Ja teda ne. Damy chapu, ze vas mozna nastval ton clanku, ale nebudte extremni. Aby mohlo byt spokojene moje dite, musim byt (aspon relativne) spokojena taky ja. Ve vsem je potreba najit zlatou stredni cestu! Kdyz nekdo dela neco jinak nez ja, neznamena to hned, ze je to uplne spatne.

Souhlasim. Reakce nekterych maminek mi pripadaji neprimerene - hlavne obvinovani z tyrani. To fakt trochu prehanite, ne? Kdyz byl nas Filip malinkate a miminko a v noci plakal, samozrejme jsem vstavala, kojila a kdyz byla potreba, chodila s nim a konejsila ho. Kolem pul roku spal celkem dobre a usinal vzdycky u prsa ale pak se v 7mesicich kolem pulnoci najednou zacal budit a ja ho v noci hodiny chovala. Pres den jsem pak usinala, byla uplne vyrizena a na Filipka podvedome nastvana. Muj manzel se na me nevydrzel divat a domluvili jsme se, ze ho nechame brecet, ale budeme k nemu po 10minutach chodit a konejsit ho (pres den byl v pohode, takze jsme usoudili, ze mu nerostou zoubky ani ho nic neboli). Prvni noc takhle usnul asi po hodine a pul a druhou noc asi po pul hodine. Byli jsme u nej, hladili ho po zadickach, vozili jsme mu postylkou sem a tam. Pak uz spinkal mnohem lip, rano se probudil a hned se na nas chechtal. Jakmile v noci lip spal, mel pres den mnohem lepsi naladu a ja mohla zacit normalne fungovat a pripadala jsem si zase jako clovek. Ted je mu rok, je usmevave batole, kojim ho rano a vecer a pres den se tulime a hladime jak muzeme. Fakt si myslite, ze bude mit trauma a vyroste z nej asocialni jedinec ? Ja teda ne. Damy chapu, ze vas mozna nastval ton clanku, ale nebudte extremni. Aby mohlo byt spokojene moje dite, musim byt (aspon relativne) spokojena taky ja. Ve vsem je potreba najit zlatou stredni cestu! Kdyz nekdo dela neco jinak nez ja, neznamena to hned, ze je to uplne spatne.