Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Když někdo chce odejít tak si důvod najde i způsob jak celou věc prezentovat. Tohle je jeho pravda, tak celou situaci vidí on. Kdo ví, jaká je její pravda a co je vlastně pravda.

Kdyby se mu přiznala, tak by možná zase říkal, že se s ní rozešel kvůli nevěře a že radši měla mlčet.

Mad,
mě do sousedovic děti nezajímají. Mám sama svých doma dost. A jestli si v duchu řeknu,že to dítě je ošklivé nemusím to komentovat nahlas. Navíc většina dětí je hezká.

Jíťo,
se sousedy vycházím úplně normálně. Na chodbě se pozdravíme a jdeme dál. S těmi,které znám lépe normálně pokecáme a je to. Nikdo,koho bych nesnášela v domě nebydlí.
Ještě se mi nepovedlo zkazit jídlo,tak,aby se nedalo snís . Neříkám,že se mi všechno jídlo povedlo ideálně to teda ne,ale jíst se to dalo. Navíc se vždycky dá skočit do restaurace něco koupit nebo je v lednici něco studeného. A pak manžel se sice rád dobře nají,ale netrvá na denně teplé večeři a ani mě nebuzeruje za to,že něco není na 100%.

No a pokud zavolá máma,tak jí klidně řeknu,že mě manžel prudí. Samozřejmně,že jí nevyprávím detaily,protože do těch nikomu nic není,ale klidně jí dám najevo,že zrovna nejsem ve své kůži.

Ty pořád hledáš nějaké malichernosti a dokazuješ na nich,že lhát se může,ale proč proboha? Proč bys manželovi nemohla dát k večeři třeba chleba ve vajíčku a nebo mu prostě normálně říct,že jsi spálila jídlo?

Xantipo, já vím, že o tomhle pisatelčin problém není a nebyl...to co jsem psala bylo spíš zamyšlení nad tou obecnou debatou o lžích jako takových (a jejich "normálnosti" a běžnosti), která se tu před pár hodinami rozvinula.

Neustálý pouštění peněz v kasinech a neustálá nevěra - to není k životu, obojí. Tady mluvíme o jednorázovce. Taky jsme si slíbili věrnost, znovu opakuji, manželovi jsem řekla, že nevím, zda bych odpustila nevěru, byť jednorázovou, prostě to nechci vědět a pokud mě miluje a záleží mu na našem vztahu, nebude mi to věšet na nos ve jménu pravdy. Opakuji - mluvím o jednorázovce.