Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

sem si myslela, že pravda člověka osvobozuje, "vyvíjí" a "pěstuje" - ne, někdy ne, někdy zabíjí. Ale připouštím, že to samé platí o lži. Prostě to není černobílé. Jako všechno. Je třeba dobře volit.
Nic není černobílé - kdyby bylo, nebyly by tyto diskuze.

A ještě k šéfovi - on se Tě ptá na názor. Pak můžeš odpovědět a nesouhlasit. Ovšem říct šéfovi, že jeho nápad je kravina? Já říkám věcné argumenty, nikdy, že to je kravina. Ale když po mně šéf chce souhlas a nic jiného nechce slyšet? Nemá smysl mu to vymlouvat, raději budu mlčet, protože jak jsem psala, on ví, že když mlčím, nesouhlasím.

Alice...super ze života

Tohle je zajímavá debata o milosrdných lžích a nelžích. Teda, nejsem žádný svatý a občas nějakou informaci zatajím, ale zrovna ty příklady co tu byly uvedené mi vůbec nepřipadají natolik důležité, aby se u nich člověk musel namáhat se lží (protože lež pro mě námaha je - pamatovat si komu jsem co řekla, neřekla...pro mě namáhavý na myslivnu )
Třeba příklad se spálenou večeří...proč bych proboha lhala o tom co jsem měla v úmyslu vařit a nakonec to spálila, to je nedůležité. Prostě bych řekla - jestli chceš řízky, tak jsou v koši, dej si.
To samé s lhaním dítěti ohledně menstruace - prostě mu řeknu, že mě bolí břicho a když se bude ptát dál, tak mu vysvětlím jak to holky mají a využiju toho aspoň k anatomický osvětě.
Šéf se mě většinou ptá na to jaký mám na určitou věc názor, v tomhle mám štěstí...no a jednomu z minulých šéfu jsem řekla že jeho nový nápad je kravina - ale pak jsem se mu za tu kravinu za pár dní šla omluvit, protože nakonec měl pravdu on. Takže mě to aspoň naučilo nebýt tak kategorická a nemyslet si, že vím všechno nejlíp.

Mám v příbuzenstvu lidi, kteří používají různé milosrdné lži a drobné manipulace denodenně a mě to naprosto vytáčí. Je to totiž v tak nepodstatných maličkostech, že nad tím zůstává rozum stát. Výsledkem je, že jim nevěřím už nos mezi očima (i když je mi jasné, že v těch "velkých věcech" nelžou) a radši se s nima moc nestýkám. Protože mě nebaví neustále uvažovat nad tím co zrovna z toho co mi řekli je přiklášlená pravda a co ne.

Podle mě je otec ten ,který vychová a ne ten, který zplodí. Jak by se měli podle Vás cítit matky těch mužů, kteří nemohou mít děti a jejich děti jsou z dárcovského spermatu. Tyhle děti také neznají bio otce a jejich tátové je milují, jako by byli vlastní.