Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Z onoho článku se tu právě objevilo v diskuzi několik citací nebo parafrází.
Říct paušálně, že každý z nás NEJMENE 200x za den zalže je nepravda.
To že se někdo neumí vyjádřit k nechtěnému či nevhodnému darku a pod....to je spíš o neumění komunikace či nepraktičnosti.
V uvedeném případě s babičkou a alergiií na sříbro....Byl by takový problém babičce vše vysvětlit a požádat ji o výměnu? Neměla by baička nakonec přece jen radost, že ono stříbro nebude ležet někde na dně šuplíku a že s vyměněným dárkem z klenotů bude obdarovaný spokojenější.

Když se tchýně netrefí s velikostí koupeného oblečení, tak to taky jdeme s paragonem vyměnit. Vzdyt tohle přeci není tragédie.

z toho, co píše Slávka, cituji:
:" Věděla jsem, že jestli chci lhát dokonale, musím tu scénu teď zahrát, ale neměla jsem sílu… Jen jsem sklopila oči a zeptala se: "Co chceš slyšet? Že není?" A on odpověděl: "Ne, že je." "Tak vidíš…""
...nevyplává jasně, že manžel chtěl slyšet LEŽ...

Já tam třeba "slyším" něco ve stylu:
A on odpověděl:"Ne, že je samozřejmě! Chtěl jsem se jen ujistit, že je všechno v pořádku. Nezlob se moje milá, je to tak nečekaná novina, prostě jsem s tím nepočítal...však víš, říkal jsem, že si nejsem ničeho vědom. Promiň."

Xantipo, náš šéf je kliďas a za všech situací uznává odborné názory podřízených a navíc je to takovej slušňák, že i kdyby mu to vadilo, tak to neřekne

Lído - jsou situace a období, kdy bych to šéfovi neřekla ani za nic. Ale my se známe celkem dobře. On ví, že když se mě zeptá na souhlas s jeho bezva nápadem a já vím, že není doba na odpor a tedy mlčím, on ví, že nemá smysl ze mně páčit souhlas, protože když mlčím, tak nesouhlasím. Jenže on chce slyšet jen souhlas a ne nesouhlas, takže to nechá být. Je to složitě napsané, nevím, zda to je srozumitelné. Prostě - občas znamená mlčeti zlato.

Ne - blbě jsem se zeptala. Spíš jsem měla napsat, co chceš říct tím článkem, na který jsi dala odkaz. To jako že s ním souhlasíš a nebo nesouhlasíš a nebo něco úplně jiného? S nevěrou nesouhlasím, leč vím, že člověk je tvor chybující. Tudíž - pokud bych se úplně náhodou něco takového dozvěděla, nepátrala bych dál a odpustila. Ad lhaní - ať Ti milosrdná lež připadá jako klišé, tak já s ní souhlasím. Pisatelka tuším psala, že manžel se jí ptal, zda dítě je jeho a ona se zeptala, co chce slyšet. Potvrdila jeho přání. Myslíš, že si přál slyšet pravdu? Možná tuší, že je něco jinak, ale nechce to vědět, protože ví, že by to pro něj bylo těžké.
Ad šéf - vybírám si práci, šéfa už moc ne. Ani v tomto případě nepůjdu hlavou proti zdi, max. řeknu, že firma je jeho a já mám jiný názor. Když uvidím, že nestojí o můj názor, raději bych se kousla do jazyka. Chci tím říct - někdy naštěstí není nutné lhát, lze mlčet. Ale blbý je, že pisatelka se užírá. To by neměla, měla by v tom mít jasno - podle mého názoru.

A představ si, že já musím manželem pěkně dlouho třást, aby se probudil protože se něco děje.