Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

No vidíš, a u nás je to obráceně. U nás "bolí hlava manžela".

Kdyby se tohle stalo mojí dceři a ona by s tím za mnou přišla, tak bych jí řekla, ať řekne pravdu, že jí v tom nenechám a budu jí pomáhat (pokud jí podvedený manžel opustí, což bych se mu nedivila). Samozřejmě bych se jí zeptala, proč se to vůbec stalo a co na to biologický otec dítěte.

...tak oteři oči docela, ne jen napůl, a podívej se i na jiná hlediska.To, že jsi něco prožila, co jiní za půl života, Ti nedává právo takto mluvit.Tak jak se zastáváš Slávky, já se zastávám jejího manžela- i on má právo na upřímnost...díky za pochopení, Ferry.

...tak oteři oči docela, ne jen napůl, a podívej se i na jiná hlediska.To, že jsi něco prožila, co jiní za půl života, Ti nedává právo takto mluvit.Tak jak se zastáváš Slávky, já se zastávám jejího manžela- i on má právo na upřímnost...díky za pochopení, Ferry.

S tím souhlasím. Nikdy jsem netvrdila, že bylo správné podstrčit manželovi cizí dítě a vydávat je za jeho. Tehdy se to dalo nějak řešit a celá situace byla daleko jednodušší - tehdy to bylo jen mezi jimi dvěma.

Dnes to podle mě řešení nemá. Z toho vlaku se nedá jen tak vystoupit, tím že se najednou přizná. Dnes se to týká spousty dalších lidí. Proto se přikláním k tomu, nic neříkat a nechat věci běžet dál. Řešila bych asi až by se to nějak provalilo, ale do té doby bych to dala k ledu.