Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

my mame taky takovy pripad primo v rodine. moje svagrova se spoustela na vsi se svagrovym nej. kamaradek, vodili se za rucicku. svagr jednou vycital matce ze muze za to ona ze je neplodny, a ohle pote se narodil synacek a za 2 roky ho nasledovala dcera, vsichni je bereme jako vlastni, i kdyz vsichni vime.... takovych kukacek je az 10% deti

Cow, tak jasně že většina preferuje dlouhodobé vztahy a je to tak v pořádku! Jak už jsem psala, nechci obhajovat promiskuitu.
Ale bez některých aspektů promiskuitního chování by lidská sexualita byla nudná. Muži by produkovali málo spermií (což už je často realita), měli malá přirození, ženy by neměly orgasmus, nebyly by erotické sny a fantazie, celá lidská kultura by vypadala jinak...
Muži mají v podvědomí program – oplodnit co nejvíc žen.
Ženy se podvědomě snaží nasbírat co nejlepší geny.
Jsme naprogramovaní tak, abychom se úspěšně množili. Snaha potlačit pudy je sice morální, ale může mít pro lidstvo fatální následky

Ale prosím te ty seš nejaka chytra teda co bys delala ty nadhero,ja ji plne chapu a nehraj si na 100% damu.

Rodiče téměř nikdy nebývají vhodnými dárci pro své děti, už právě proto, že jsou si s dětmi podobní jen z 50%, vhodnější jsou sourozenci a pak nepříbuzní dárci. To, že se testují rodiče je spíše pro klid jejich duše, že udělali co mohli (tedy hl. u leukémií), jestli se nemýlím tak třeba pro transplantaci ledvin nemusí být tak velká podobnost jako u kostní dřeně. Kdyby vám řekli, že vaše dítě potřebuje transplantaci určitě se také necháte ihned odebrat a to i v případě, že je dítě adoptované, protože co kdyby. Takže to není i biologickém rodičovství. Pokud přeci jen k takovému případu dojde, většinou se matka sebere a jde za lékaři (samozřejmě sama) a tuto informaci jim zřejmě řekne a domluví se i na tom, zda to otci řekne ona či lékař či se mu to říkat nebude.
Dle statistik (ale už nevím, kde jsem ji na internetu viděla) je snad až 10% dětí kukaččích mláďat (vyplňovaly se snad nějaké anonymní dotazníky), takže bych to biologické rodičovství zas tak nevynášela do nebes. Chápu autorku co ji k jejímu rozhodnutí vedlo a myslím si, že pokud nepřiznala pravdu v době těhotenství, tak teď by to dělat neměla.

Pokud by to bylo synovo rozhodnutí, je nutno ho respektovat. Ale tady je patrné, že "syn" sice tuší ale ví prdlajs. Někdo na něho ušil boudu a on se jen veze. To je situace, kterou jsem chtěla nastínit. V tomto případě se obávám, že by matky nebyly tak tolerantní, ale snažily by se svého syna více ochránit. Nebo snad byste chtěly aby vaše dítě žilo a prožilo svůj život ve lži?