Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Badulko, Badulko.Pokud chceš oddělovat sex od toho ostatního-no budiž Tvůj názor.Pak ale ten vztah dostává trhliny.Proč slibuješ lásku až za hrob, snášet všechno v dobrém i zlém...Pokud tyto hodnoty neuznáváš Ty nebo někdo jiný,řekněte to hned a ne až je průšvih "na cestě".Jste jak moje manželka-stále chce lásku, sex, věrnost, upřímnost atd., ale když to má sama dát, tak se hystericky rozláče a začne vyčítat.Dále to asi nemá cenu komentovat.Ferry

A co bych mohla dělat? Bylo by to synovo rozhodnutí, že chce s jeho ženou zůstat i po té co ho podvedla. Mně by nezbylo nic jiného, než to dítě přijmout jako vlastní.

Ostatně, co se dá očekávat v dnešní době, kdy většina společnosti hltá různé televizní slátaniny, kde nevěra je úplně normální záležitost a kdo je věrný je pokládán za hňupa. Podívejte se okolo sebe jakou máme "elitu" národa. Kdo náš stát vede, jaká je to banda nemorálních kratur. Nebo si vezměte různé takzvané celebrity. Někteří se tím dokonce ještě chlubí. Je mi z toho nanic, ale je to tak. Bohužel žijeme v konzmní společnosti a to i v oblasti sexu.

Jako příklad mohu uvést to, že když jsem své 23 leté kolegini v práci řekla, že jsem nikdy neměla žádného jiného chlapa než mého manžela, tak se začala smát a řekla mi ať se proberu, že nejsem normální.

Můj pohled na biologické otcovství je asi tento: muž udělá to, co už udělal dříve mnohokrát, zcela stejně, prostě vypustí své spermie na špacír. Dál se neděje nic, tedy z jeho strany. O svém otcovství se nemusí nikdy v životě dovědět, pokud mu to žena neřekne.
Otcovství v reálu znamená pečovat o svou těhotnou ženu, smontovat postýlku a zaplatit kočárek, pomáhat u porodu, nosit dítě po hodiny nočního řevu, nechat se od něj počůrat(i hůř), divočit s ním v peřinách, na koloběžce, stavět kostky a lego, závodit kdo bude první, nosit ho za krkem, kopat si s míčem nebo oblíkat stále dokola pannu, házet šiškama, učit ho plavat, zpívat si písničky, a plno dalších věcí, a nebo aspoň některé z nich.
Biologický (pouze) otec podle mě nemá žádná práva, protože si je nezasloužil, neudělal pro dítě vůbec nic. Skutečný otec je naopak všechna má, protože pro něj vše dělá.
Navrhuju abys naprosto zapomněla, jak se ty spermie dostaly k tvým vajíčkům. TO NENÍ DŮLEŽITÉ. Tvůj manžel JE OTCEM TVÉHO DÍTĚTE, TEČKA. Přestaň přemýšlet kdo je komu podobný. Přiznáním bys ublížila svému muži a synovi, tím, že nad tím bádáš ubližuješ sobě. Asi to tak mělo být. Přesvědč sama sebe, že je vše v pořádku. Utvrzuj se v tom, že jsi udělala pro všechny to nejlepší cos mohla. Uvidíš, že za nějakou dobu si sama nebudeš jistá, jak to tehdy vlastně bylo. Tedy budeš, budeš vidět svého muže jako tátu svého syna, a právem. Přeju hodně štěstí.

Ale co jiného lze teď k tomu dodat??? Dopustit se nevěry, nepoužít ochranu, otěhotnět, porodit dítě, kterému jsou nyní 4 roky - holt tady došlo k vícero zásadním chybám a teď už je opravdu pozdě jich litovat. Bohužel, takový je život, že na nápravu některých chyb už je prostě někdy pozdě.

Ahoj, já bych se určitě přiznala na začátku těhotenství-s tak krutým tajemstvím by se mi moc dobře nežilo. Navíc jsme teď v situaci, kdy se dítě již nějakou dobu nedaří a kdy vidím svého chlapa, jak moc chce vlastní dítě a prostě bych mu nemohla a ani by mě nenapadlo (i když mi to někteří radí) udělat, abych měla dítě s někým jiným. V podstatě můj manžel má úplně stejný názor jako níže uvedený Yattes. Dále si taky myslím, že každý člověk má právo na svůj genetický původ-pokud bychom si dítě adoptovali, určitě bychom mu to řekli, tak jako tak by se to stejně dozvědělo, vždy se najde nějaký hlupák, který nedrží jazyk za zuby. Ale myslím si, že pokud jsi to manželovi neřekla již při zjištění těhotenství (což jsi asi měla udělat), tak bych to již nevytahovala, protože dítě potřebuje tátu a myslím si, že ani manžel nijak po tom nepátrá. Jedině kdyby o tom začal mluvit někdy sám, tak bych mu to řekla. Má nárok na pravdu.