Tvoje horší já |
9.7.2008 14:20:10
Ledule, ale já mám třeba taky jedno dítě blond a přitom je stoprocentně manželovo, nikdy jsem s nikým jiným nespala!
Ale blbých poznámek jsme si vyslechli spousty. Řeším to tak, že rejpalům nabízím test DNA: Pokud dítě není manželovo, zaplatím výlohy já, pokud je, ať platí rejpal. Zatím nikdo tuto férovou nabídku nepřijal... |
Marťasína |
9.7.2008 14:12:34
Během svých dramatických příspěvků ve stylu Mirka Dušína jste zapomněli na jednu podstatnou věc - autorka článku té nevěry lituje a celá situace ji trápí.
Vaše oslavné charakteristiky vlastních "báječných" vztahů vypadají po emotivní zpovědi Slávky jako sebestředné žvanění. Nad jejím problémem jste se nezamysleli, ani jste se nezkusili vžít do jejích pocitů. Jenom jste tady "vyonanovali" jak jste sami dobří, čistí a čestní... |
Tatchud 29 let, syn 2roky+3měsíce | (IP adresa 83.208.68.144) |
• |
9.7.2008 14:04:18
Ve skutečnosti jsme spolu už od mých deseti let (takže skoro 20let) - ale jednak tomu nikdo nechce věřit a navíc v mých deseti se ještě nedalo mluvit o lásce jako takové. Byly to jen hodně velké sympatie k holce, kterou jsem si jako jedinou ze všech pustil k tělu (naháněla mne ona) a nechal si kvůli tomu ze sebe dělat od ostatních srandu - no a nakonec to dopadlo tak, že jsme spolu dodnes a nikoho jiného jsme nikdy neměli a vůbec nám to nechybí. Šlape nám to samo od sebe - prakticky vždy už dopředu víme, jak by rozhodoval ten druhý, takže se ani celkem o ničem nedohadujeme a tím, že jsme vedle sebe vyrůstali pomalu jak sourozenci, tak jsme se vychovali sami sobě navzájem a nemůžeme před sebou nic tajit a nemile se překvapit - vždycky bychom to na sobě poznali. Máme odjakživa společný téměř vše - koníčky, kamarády, zájmy atd. a neumíme si představit situaci, kdy bychom to svévolně chtěli měnit. U nás by to bylo trhání od sebe siamských dvojčat srostlých mozkem.
|
Jíťa | (IP adresa 217.197.155.190) |
• |
9.7.2008 14:04:10
To jo
Ale ať by byl výsledek jakýkoliv, myslím, že by to hodně pomohlo. Alespoň Slávka by se mohla uklidnit, když by věděla, jak to skutečně je. Pokud je dítě manžela, snad by mohla i přiznat nevěru manželovi a říct mu, že dítě je skutečně jeho, což by mu asi udělalo takovou radost, že by nevěru odpustil. |
9.7.2008 13:54:12
Znám příběh jedné dvojice, kde by se manželína šikulína do krve poprala za svou čest a čest svého manžela, milovali se k zbláznění a dle ní si byli věrní for ever. Po 12 letech mimořádného manželství přišla první hádka. Jelikož to byla pro ně nová situace, tak to hned napoprvé nezvládli.
Co se stalo? Ona mu vyčítala všechno možný a on v sebeobraně vyhrknul."Já nevím, co furt chceš, vždyť už jsem ti 5 let věrný." To manželství samozřejmě pokračuje, mají děti, znají se, umí si pomoci. Oba ale budou vždycky litovat, že si toto v afektu řekli. Milé supervěrné dívky, víte jistě, kde je teď váš manža Někdo tu exhaltovaně pronesl, že láska a pravda nezvítězí nad lží a nenávistí, ovšem, že ona může zřít mužovi do očí a říkat miluji tě. Já to mám v daleko širší rovině, můžu to totiž svému muži říkat i za předpokladu, že by se rozhodl přestat praktikovat sex z folozofických nebo musel ze zdravotních důvodů. Já ho totiž skutečně miluji. |
Jíťa | (IP adresa 217.197.155.190) |
• |
9.7.2008 13:47:10
Já se jen ptala, jestli všechny ty moralistky říkají svým partnerům vždycky pravdu. Těch oblastí, kde se občas partnerům zalže je víc - přečti si můj první příspěvek.
A najednou se tu ozývají hlasy, že malá lež (např. o ceně šatů) nevadí, ale velká (o původu dítěte) vadí. Každá druhá by zalhala, aby se vyhla nějaké nepříjemné výměně názorů nebo kyselýmu ksichtu partnera, ale v tak závažné věci, kdy partnerovi a nejen jemu dost ublížíte a možná hrozí i rozpad rodiny byste asi všechny mluvily pravdu. Jen proto, že vy byste se svou vinou nedokázali žít, tak byste ji klidně hodili na partnera! Vy aspoň můžete klidně žít a partner ať si s tím nějak poradí, ať se užírá, kde udělal chybu, že vy jste měli potřebu zahnout, ať se trápí, co se děje, že mu to teď po letech vykládáte, ať ztratí veškeré jistoty, které dosud měl... A to všechno jen pro jeho dobro, aby se mohl svobodně rozhodnout, jestli chce to dítě, které dosud chtěl a vychovával s láskou. Mě to přijde jako domácí násilí - normální psychický teror partnera. |
Stáňa | (IP adresa 82.119.253.83) |
• |
9.7.2008 13:38:51
Souhlasím do detailu s názorem tinas. Já jsem se svým mužem přes 11 let a šimrání v břiše ze zamilovanosti není nad hluboký vztah, založený na důvěře, respektu, pochopení se navzájem. Miluju na něm to, že na mě pozná naprosto všechno, jak se cítím, jakou mám náladu..... a tak vlastně žiju ve svobodě. Jsem svobodná od přetvářek, lží, manipulace..., protože vím, že před ním nic neskryji.
|
9.7.2008 13:27:11
Ale to by byla jobovka, kdyby se nakonec zjistilo, že dítko je manželovo ... samozřejmě příjemná ...
|
Lenka | (IP adresa 88.102.225.118) |
• |
9.7.2008 13:11:41
srocení pipek jako vyšité...
takové výroky "nemohla bych z toho spát...nemohla bych se manželovi podívat do očí..." - tak bych se honem běžela přiznat - v podstatě by se přiznala, aby se ulevilo JÍ...a udělalo pak špatně manželovi, na kterého svojí vinu shodí...a to si ještě troufnete prezentovat jako hrdinství a morálnost? ne, to je zbabělost, která pomůže akorát od hlodajících výčitek svědomí ženě, ale odnese to muž i dítě...kdyby totiž muž pravdu chtěl skutečně vědět, tak by po ní pátral... a čím to je, že ani jedné tady z těch moralistek to její "přiznám se a hrdě odejdu..." nevěřím...kdyby tohle bylo běžné řešení, nebylo by tolik "tajných kukaččích mládat", což přiznávají i statistiky a že by se ženská zbytečně hnala do toho bořit to, co funguje dobře pro všechny zůčastněné včetně finanční stránky a hnala se to pozice samoživitelky? taky nevěřím tady na rodině je to samá superžena, supermáma a superhospodyně...ale myslím, že skutečnost je hodně, hodně odlišná od toho, co o sobě tady ženské prezentují ono se taky radí dobře radikálně, když se to týká někoho jiného...to samé jsou tady třeba debaty o potratech - tady taková super běsní "já bych nikdy..." a možná má nějaký ten potrat za sebou...přinejmenším, kdyby byla v roli té, co žádá radu, tak by určitě nebyla tak radikální a rozhodnutá...to jen dokládá, že si taková hyper super pipka ani nedovede představit, jak může být těžká situace druhého, protože se v ní neoctla - at už v roli uklouznuvší nevěrnce, nebo bezradné těhotné v blbé situaci stydte se!!! a hledejte je svém oku ten biblický trám, když ukazujete na třísku v oku bližního...třeba jste byly mnohé nevěrné, akorát že vám to "prošlo" ....s kým by asi tak byli nevěrní ti chlapi, kdyby ženské byly takový výlupek ctnosti? |
9.7.2008 13:04:13
Zdravím všechny,
prolítla jsem jen část všech příspěvků k této diskuzi a já osobně stojím za autorkou.I v dobře fungujícím vztahu jsou období,přicházejí krize no a když se zrovna v takové špatné životní fázi objeví ON,který nám přímo nabízí alespoň na chvíli na všední starosti zapomenout,najednou dá pocit jak jsme krásné a přitažlivé.......neříkám že všechny,ale většina žen po tom jistě zatouží.Nemusíme pálit mosty a okamžitě se rozvádět.Je to paradox ale já osobně jsem si právě po takovém románku začala svého muže ještě víc vážit a náš vztah se poté velmi utužil. Vím že kdybych otěhotněla,svému muži bych to nepřiznala.Kdo je opravdový otec,ten který Vám po letech najednou zvedne na pár týdnů sebevědomí,vodí Vás po restauracích a otvírá dveře u auta?Nebo ten,který Vás miluje,čeká na Vás a bojí se,když se neohlášeně vracíte z práce dýl?Uvaří večeři a umyje nádobí když Vás zrovna bolí hlava?Ten je tím pravým tátou pro TO DÍTĚ,a když miluje Vás,miluje i Vaše dítě.Proč mu ubližovat,když situace se nedá změnit.A v neposední řadě je toho v sázce moc-babičky,dědečci,tetičky,strýčci....hrozně moc velká daň za pravdu,která všem jenom ublíží. |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.