Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

A opravdu jsi se svou ženou už od svých 14 let jestli dobře počítám? Jestli jo tak máš mé sympatie.

A už vůbec bych s problémem nelezla sem.tady si to může přečíst kdokoli a manžel se to může dovědět od dobré duše,nebo si to přečte sám.

Ráda bych znala názor těch, co obhajují mlčení a nepřiznání se, jak by se zachovaly v případě, že by se jednalo o jejich syna, který by byl takto obelhán svou nastávající či ženou. Upřímně myslíte, že by vaše odpovědi byly stejné- tedy zatloukat....? Byly byste též takto solidární a jednalo by se vám jen a jen o dítě? V tomto případě však hned o dvě děti - nejprve to vlastní a pak to jeho "nevlastní"....

Navíc ze svého okolí znám 2 podobné situace. V jednom případě se dotyčná přiznala, taky cca po 5 letech, její muž to celou dobu věděl (což ona ani náhodou netušila). Dnes spolu nežijí (přiznala se až když ho opouštěla), ale on se se synem stýká a chová se dál včetně plateb jako vlastní otec. Tolik o charakteru některých mužů.....

Druhý je podstatně delší a patrně zůstane nerozluštěn. Před cca 19 lety se dotyčná během scházení a rozcházení spustila s jiným, otěhotněla (i když není jistévlastně s kým) a vzala si toho původního......nebyla ovšem natolik chytrá, že by se přiznala, zato hubu si pouštěla na špacír, z čehož vyplynulo, že polovina jejích kamarádek,(které to zase řekly svým kamarádkám a ty dalším) o tom ví, většina včetně matky dotyčného nepochybuje, že se jedná o kukačku, ale tajemnství chrání......Dávno spolu nežijí, on má svou rodinu a ta je zatížena tímto naprosto zbytečným úletem..... Taky budete tak vroucně přát aby se to neprovalilo? Představte si, že jste ta "nová" žena, která s ním žije 15 let, má s ním rodinu (ta původní se s ním rozešla do roka od narození dítěte a navíc ho opustila ona). V tomto případě on nic neví, stará to rozhlásila kde se dalo, takže vola z něj udělala totálního a nová si to vyžírá, ptorože to ví, ale nechce mu ublížit a tuší, že po tolika letech by se stejně nic nezměnilo.... No a potomek? Psychicky labilní...myslíte, že pro něho by bylo fajn vědět, proč ze svého otce nemá ani chlup? Myslím geneticky! Neustále přemýšlí jak je možné, že se tak "odrodil"
To jsou dva příběhy - jako odpověď na příspěvek, že se tu nenajde ani jedna, která se s tím setkala.

Autorka se vás neprosila o žádnou radu!

Napsala o své životní zkušenosti pro jiné ženy, které se dostanou do podobné situace. Chtěla jim říct, co je čeká a jaká je to zátěž pro psychiku. Aby měly informace na jejichž základě by se mohly třebas rozhodnout jinak než ona.

Nikdy jsem nebyla nikomu nevěrná, přesto mám za sebou pár úletů jako svobodná. Skutečně někdy stačí málo: pocit osamění, pár skleniček vína, romantická hudba, do toho vám někdo zašeptá něco, co vás v tu chvíli pohladí po duši... A už v tom lítáte, ani nevíte jak!

A ty co tu tak plamenně vykřikují NIKDY, bych chtěla slyšet až budou mít život víceméně za sebou. Jestli skutečně NIKDY a v pokud někdy přece, tak jestli to manželovi řekly, stejně jak tu radí ostatním.

Když se narodila moje dcera, klidně bych mohla miminkovský fotky jejího otce vydávat za její = úplný kopie. Jak trošku vyrostla, tak zase kopírovala moje fotky z toho věku.