Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Cože? ,,Měla jsi jít na miniinterupci a dát partnerovi jeho dítě..?!" Skvělý...pro abstraktní dojem ctnosti (když už s ním chce zůstat..) radši půjde na potrat a pak si pořídí další, jako by se nic nestalo. V žádném případě nejsem proti potratům, ale tohle je humus...!

Nečetla jsem celou diskuzi, nicméně v životě zastávám názor, že je velký rozdíl mezi rodičem myšleno biologickým a rodičem skutečným. Stát se rodičem biologickým je daleko jednodušší než stát se rodičem skutečným (kolikrát stačí jen jedna noc). Jenže pro dítě je daleko důležitější rodič skutečný, to je ten, který dítě miluje, stará se o něj, vychovává ho, je tady pro něj v těžkých chvílích, dítě se na něj může spolehnout... a pak je podle mě jedno, jestli ten rodič je současně i biologický. Celkově si myslím, že matkou jsem nestala jen díky tomu, že mi dítě rostlo v břiše a pak ho z něj vyndali, ale díky každodennímu společnému životu, péči, radosti a i starosti
Katka je (resp. byla) moje vajíčko a manželova spermie, nicméně jen proto ji rozhodně nemiluju, miluju jí jako človíčka, který se na mě směje, se kterým se tulíme a prožíváme řadu dalších věcích. Takže z mého pohledu manžel autorky je otcem jejího syna. Nyní (po 4 letech) bych mu to na místě autorky již neříkala, ublížila by tak jak otci, tak synovi a to asi nechce ani jeden z nich.

Neříkám, že všechny, naštěstí sem píšou i normální čestné bytosti, kterým nechybí svědomí.
Pro mě je její situace naprosto ale naprosto nepochopitelná, v životě bych se do ní nemohl dostat. Já bych takový tlak svého svědomí prostě neunesl!
A když tu čtu takový kecy, který nabádaj, aby dál lhala, dál oblbovala anebo jak se jí některé zastávají, že vlastně akorát ublíží, no z toho je mi fakt na blití!
Co je tohle za lidi, to fakt nechápu.
Já bych přál těm ženskejm, aby zjistili, že si jejich manžel někde ustřík a má za jejich zády dítě s jinou. To bych fakt chtěl vidět ksichty těch děveček.

Držím Ti palce. Rozhodla jsi se tak jednou a za tím si stůj. Máš krásného syna a fungující vztah, teĎ bych rozhodně nikomu pravdu neříkala. Nechápu přispěvatelky, které šmahem vědí, že jsi měla podstoupit interupci a mít s partnerem dítě jeho - to je podle mě lež daleko větší a závažnější - bez úcty k životu.
Postavila jsi na první místo dítě a já si myslím, že to je moc dobře.
Odsuzujících příspěvků si nevšímej - odsoudit někoho je velmi snadné, většinou by ses pak u takových odsuzovatelů nestačila divit, jak fungují oni ve svých životech .
Za nevěru jsi potrestala především sama sebe - doživotními pocity viny, není potřeba doznáním traumatizovat ještě syna a manžela. Ale kdyby to náhodou prasklo, stejně si myslím, že by Ti odpustili...
Kdo jsi bez viny, ať hodí kamenem...
S pozdravem Olga F.

Luki,
jsme čtyři sourozenci a rodičům podobní nejsme, že by maminka tolikrát zahýbala? Ale jsme podobní praprarodičům, které si pamatují jen babičky. Mám syna z prvního vztahu, žijeme od jeho dvou let s novým otcem, a to by ses divil kolik lidí u nich vidí podobnost (podobní si nejsou!). Takže kvůli tomuhle bych to neříkala. Myslím že pokud otec "tuší" ale neptá se, neměla by autorka nic říkat.