Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Pokud by se to přihodilo mé manželce, tak to nechci vědět! Dokud bych to jen tušil, tak to můžu ignorovat a časem necht plavat, protože manželku miluji. Jakmile bych to měl potvrzené, musel bych to řešit a skončilo by to nešťastně pro všechny zůčasněné strany. Raději nevědět.

Jeste - priznani se k necemu takovemu je fakt dobre v dobe, kdy je dotycna jeste tehotna (prispevky typu radeji potrat jsou na ).
Kdyz uz je dite vetsi a matka to tak dlouho tajila - komu to pomuze najednou znat pravdu? Straslive ublizit cloveku, ktery dite miluje?
Ne, pokud uz by bylo dite na svete a ja do te doby nenasla odvahu to rict, tak uz bych pak mlcela naveky.
Zkousim se na to divat i z te druhe stranky. Kdyby mi manzel zahl a mel dite s nejakou jinou slecnou ci pani. Kdy mi to rict, kdybyz by me nechtel opustit? Vyrovnala bych se snaze s ocekavanym miminkem, nez kdyby mi predstavil 15 leteho pubose s tim, ze mi celych 15 let lhal. To bych tezce vydychavala a ze ja vydycham hodne. To aby radeji mlcel a pubose zamlcel. Mimco bych nakonec prijala a jak se znam i zamilovala. Ale chce to rict hned nebo pak uz mlcet.

Kravi oni se snazili oba. Nikdy jim to nevyslo, i kdyz litali po dokrotech jako divi. A pak se ona jednou na vecirku opila. Nechtela to, neplanovala to. A stalo se. Myslim, ze to byl jeji jediny styk, po kterem se bala, ze bude tehotna.
Manzel ale taky mohl byt otcem. Tak to neresili a ziji stastne dodnes.
Nechci a nemuzu ji odsoudit. Nevim, co muzu jednou provest ja za pitomost.

A nebo ma Slavka strach ze by zustal, ale nebylo to uz ono.. nebo odesel, meli by stridavou peci a ona napul prisla o sve prvni dite.. a deti by trpeli.. je mnoho spatneho co pravda prinese.. Ja doufam, ze najde odvahu mu to rict, protoze ve vztahu ktery vede se tezce zije..

Je moc tezke se rozhodnout zda rict pravdu nebo ne (je pro poradek, ja nikdy nezahla :). Zalezi na tom, jestli rikas pravdu abys ulehcila svedomi, nebo proto aby si byla cestna. Kazda zna sveho partnera nejlip a podle toho by mela jednat. Pokud chces jen ulehcit svedomi a vis ze mu to ublizi, tak si myslim nic nerikej. Uz si mu ublizila dost tim co si udelala a neulehcit svedomi je Tvuj trest. Pokud ale vis, ze pravda je pro nej dulezita a ze ten trest (to ze te mozna opusti) si proste zaslouzis, tak by si to mela rict. Kazdopadne neco ztracis, ale toho uz je pozde litovat. Ja osobne nevim co bych delala. Asi pokud "jen zahnes" a neni z toho zadne dite je lepsi mlcet, protoze partnerovi jen pravdou ublizis. Ale kdyz je tady to dite, tak je treba udelat spravnou vec. A me prijde, ze autorka se trochu schovava za to ze nechce ublizit nevinnemu diteti, ktere by vyrustalo bez rodiny, ale spis ma strach ze partner opusti ji. Ale nesoudim.. sama nevim ceho jsem schopna..:)