Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Jano, píšeš:

"buď bych si dítě nenechala nebo bych to manželovi řekla - protože to je sakra podraz"

A jít na potrat ti nepřipadá jako "podraz" na to dítě? Mě tedy jo a větší než ten případný podraz na manžela.

Já bych opustila tuto diskusi s tím, že shrnu svůj postoj. Nenabádám k nevěrám, ale zeptá-li se mě někdo na to, co udělat, když má jakousi vzpomínku na něco takového, řeknu mu: "žij si s tím, jak umíš a nikoho do toho netahej, tímméně chlapa(ženskou), kterého(kterou) máš rád.
neponižuj ho tím, nedělej z něj paroháče a blbce, sama jsi malinko ulítla, tak se s tím vyrovnej, jsi dospělá, je to problém tvého svědomí a nevinný lidi do toho netahej"

Sice by mě zajímalo, co vlastně radí Cow autorce, když jí tak nenávratně odepsala, ale odchízím, protichůdné diskuse na Rodině jsou začarovaným kruhem, který dělá z uživatelek sítě gamblery.

Gratuluju je vidět,že jste rozumní lidé. Jde o to,že ve vašem případě je to se souhlasem obou a nikdo z nikoho nedělá blbce. Nikdo nikomu nelže a tudíž mezi vámi neleží žádné podvody a lži.

aha, tak o odpovědnosti a lásce tady nemůže být vůbec řeči...
Odpovědnost a láska tu jaksi chyběla NEŽ se to stalo, ne???

Potom jsou to jen výčitky a špatné svědomí.

Já vůbec nepíšu o tobě, ale o mýtu, že je třeba kvůli selhání jednoho zničit život dvou a říkat tomu odpovědnost a láska