Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Já si myslím, že by stálo za to si napsat všechna pro i proti. Asi to zní v takové situaci divně, ale na chvíli bych emoce nechala stranou.

Např. pro (přiznat se) - uleví se svědomí, vyjasní se situace mezi rodiči, oba rodiče můžou rozhodnout o tom, kdy se to synovi řekne nebo neřekne (nebude rozhodnutí jenom na matce), když se tatínek chová celé čtyři roky k chlapečkovi tak dobře, je možné, že to přijme (třeba mu to celou dobu vrtá v hlavě)

proti (zatloukat) - tatínek může rodinu opustit, syn může ztratit tátu a všechny příbuzné z jeho strany

Teď jde o to, jestli převažují pro nebo proti. Přiznám se, že nevím, jak bych se sama zachovala. U mne by asi převažovalo pro a to z důvodu, že bych se asi zbláznila celý život to tajit. Na druhou stranu, pokud by mě manžel opustil, celý život bych si vyčítala, že jsem to nezapřela... To musí zvážit pouze a jen autorka, ona zná povahu svého manžela, svou povahu, jestli to snese nebo nesnese zapírat.

V každém případě držím všechny palce.

Jíťo - v podstatě s Tebou souhlasím, jen přirovnávat otcovství dítěte k ceně šatů mi připadá ...nevhodné? nebo jak to nazvat...nepoměřitelné.
Každý nechť si žije svůj život podle sebe se všemi jeho radostmi, strastmi i důsledky...

Se zájmem jsem přečetla celou diskuzi, protože jsem včera byla napadena z moralizování, když jsem reagovala na diskuzi, kde zakladatelka čekala dítě, které neví, jestli je tchánovo nebo manželovo .... a mě to přišlo, no přinejmenším zvláštní ...
K dnešnímu článku musím říct znovu - nesouhlasím - nevím, jak bych se zachovala já, to člověk dopředu nikdy neví - nebudu tvrdit, že nikdy nebudu manželovi nevěrná, sice v to doufám, ale víte jak to je ... ale co si myslím z dnešního pohledu, buď bych si dítě nenechala nebo bych to manželovi řekla - protože to je sakra podraz ... a pokud manžel něco tuší, rodinné štěstí se může zvrhnout ve zlomku vteřiny - a ačkoliv předtím by to manžel možná ustál, teď, když bude vědět, že jsi z něho, s prominutím, dělala vola, tak to nevím ...
Každopádně přeju vám - hlavně tedy synovi a manželovi - aby se to nikdy neprovalilo.

souhlasim

Mám stejný názor. Když už se to neřešilo v době těhotenství, měla by autorka ustát tu touhu ulevit vlastnímu svědomí. Te´d už by přiznání všem jen ublížilo.Manžel to asi stejně ví, přiznání by ho postavilo do pozice, kdy by byl nucen buď nadále něco předstírat před svými rodiči a dalším příbuzenstvem, nebo by se to muselo celé zveřejnit a manžel by pak možná (nevím) musel čelit určitému tlaku a blbým poznámkám....A ačkoliv sám o sobě by třeba chtěl zůstat, tohle by ho mohlo nalomit. Nedělala bych to,
ohrozí to fungující rodinu.