Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Ahoj, Slávko, myslím si, že záleží na úhlu pohledu...V 18 jsem se vdala, pořídila si miminko a stejnym fofrem se ve 20 rozvedla...Pak přišel ON a chtěl nás oba..."bio" otec, blonďatej prcek s 42 nožkama, současnej - takovej normální chlap, necelý 2 metry, 120 kilo a poslední číslo bot...Synek sám se rozhodl, že jeho táta je ten člověk, kterej se o něj stará... poněkud přezrálé rozhodnutí na 4 roky, ale litoval jen když něco vyvedl. Dnes má synek 16 let, 190cm, 90 kilo a poslední číslo bot...mmch je na fotkách z dětství neuvěřitelně podobnej malýmu bráchovi - vlastně nevlastnímu...po mně nejsou, já jsem nosatej prcek...
Dnes už naši současní přátelé ani nevnímají, jak to bylo, je "vidět", že OBA kluci jsou po TÁTOVI...Tvůj safr bude asi z hlediska zkreslený anamnézy, ale to si nakonec můžeš pořešit sama. Možná se zbytečně přeceňuje touha po VLASTNÍM dítěti, chlapi to spíš maj jako měření pinďourů (pardon...)že se chvástaj, jak je jim malej podobnej...ale nakonec je jejich ten syn, kterýmu umyli pokaděnej zadek, vytrhli kleštěma první zoubek, zamáčkli modřinu z první jízdy nakole, nebo mu naplácali za zmalování zdi kuchyně novýma fixama...Kdyby šlo do tuhýho, zeptej se choťánka, jestli by chtěl JINÝHO syna...nebo jestli tenhle je ten JEHO...
Držim palce, jo a nejsi srab, jsi LVICE )

Slávko,
myslím, že jsi se zachovala správně. Ne s tou nevěrou , ale s řešením následků. To dítě se ti narodit mělo, jinak bys neotěhotněla. Jasně, že se to může kdykoli provalit, ale nemusí. A když se to provalí, myslím, že to ustojíte. Už má tvůj muž dítě rád, je jeho. Mám nevlastní děti (z partnerova předchozího manželství), nejsem jejich matka a nikdy nebudu. Ale přesto je moc miluju. A kdybych se někdy s ním rozešla, nedovedu si představit, že bych ty děti už nikdy neviděla...
Kdybys mu to řekla, budeš se snažit akorát uklidnit svoje svědomí, bylo by to sobecké. Udělala jsi chybu (kterou může udělat každý - a bacha na moralisty, ti mívají největší máslo na hlavě ), ale následky si neseš sama. Kdybys to řekla, zatížíš celou rodinu velkým stresem. Ono to známé zatloukat, zatloukat, zatloukat má něco do sebe. Dokud se to neprovalí, můžete žít relativně klidně a tvůj muž, i když to podle mne tuší, může mít pořád nějakou naději (nebo jak to nazvat), že je syn jeho.
Přeju ti spokojený vztah.
Držím moc palce...

Dulcinea

Stála ta nevěra za to celoživotní lhaní????
Exiztuje jediný den ve tvém životě, kdy na to nemusíš myslet?
Mě by to zničilo....zabilo.
Nechápu to.

Ferry, no já doufám,že se udržuje lékařské tajemství?? Takže pokud přijdou na to že otec prostě není otec neoznámí mu to (proč by to dělali?) ale prostě se zjistí že na transplantaci není vhodny (krevní skupinu může mít i vlastní dítě jiné než jeden rodič). A jinak statisticky je 20% dětí vychováváno jiným otcem než biologickým (a ten vychovávající otec o tom neví).
Problémy s nemocí bych řešila až přijdou, vždycky si může maminka "vzpomenout" na tetu s padesátého kolena.