Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Přečetla jsem si článek i názory a z některých je mi moc smutno. Žádná z nás nemůžeme vědět, jakou hru si kdy s námi osud zahraje. Proto mi moralizování a házení bláta přijdou dosti mimo. Díky za názory Libika, Xantipy a jim podobných. Aspoň někdo dovede pochopit, že život není nalinkovaný jen rovně a nic není jen černé nebo bílé. Slávka článek napsala velice hezky. Co se stalo odestát se nemůže a pravda by v tomto případě mohla hodně ublížit. Na rozdíl od moralistek a moralistů žádnému z nich nepřeji, aby si někdo vyžral kalich hořkosti až do dna.
P.S. oba mí rodiče mají v krevní skupině písmenka a jsou pozitivní, já jsem 0 a negativní k tomu.

...jak může někdo tajně a za zády partnera dávat dítěti vyšší kapesné? Proč se nedohodnou na vhodné výši kapesného, popř. i za účasti dcery? Nebo ho přece může argumenty přesvědčit, resp. on ji, nebo se dohodnout na kompromisu, ne? To by mi přišlo normální!
V jiných věcech ohl. dětí a výchovy se partneři přece taky domlouvají, ne? Teda aspoň my...!

Nebo takové věci co ty zazněly, jako lhát ohl. ceny šatů - co je to za blbost (sorry)? Občas si tu říkám, ve kterém století žíjeme - jako by se žena musela muží ospravedlňovat za (společné!) výdaje ?!

K tomu lhaní obecně: Pro nás je lhaní také jedna z nejhorších věcí a (zatím malým) dětem vysvětlujeme, že kdyby si lidé lhali, nemohli by být kamarádi a všechno hezké by se tím zkazilo. Učímě je, že vždy je lepší se přiznat, než lhát...

Jinak situaci autorky si nedokážu moc představit, přijde mi to úplně hrozné už od začátku - to že k nevěře vůbec došlo (a proč) a jak k tomu potom autorka přistupovala...a všechno. Mělo se to kdyžtak řešit hned, teď je to těžké :-(! Ale manžel má podle mě právo dozvědět se pravdu - tedy pokud o ni stojí - možná už to stejně ví (?)...

Něčetla jsem mnoho příspěvků, jen začátek diskuze... souhlasím s Libikem,že by autorka měla žít dál v milosrdné lži. Nakonec mezi jejími kluky vzniklo za ty čtyři roky jistě obrovské pouto, ten čas už nikdo nevymaže... Teď se o problému kukaččích dětí dost píše, a tak jsme to probírali onehdá i s manželem, a on řekl, že nakonec i kdyby pochybnosti měl, teď už by to ani vědět nechtěl, protože by prostě stejně nic neřešil a jenom bojoval za to, aby všechno bylo jako doposud. Je fakt, že naše malá je téměř přesná jeho kopie , ale myslím, že i tak jeho postoj o lecčems svědčí. Autorce držím palce, aby její rodina byla především šťastná a ona aby vybojovala svůj vnitřní boj a našla klid.

Mně už ani nezajímá Slávka a její story, ale popis strádání.Když na otázku, co se mu konkrétně děje, odpoví protistrana: "Byl podveden a žije život, který si nevybral", mám pocit, že babylonské zmatení jazyků nastalo teprve teď.

To je jako bych se tě zeptala: "co obědváš" a ty bys mi řekla, že středozemní kuchyně není až tak bohatá na jód.

Všichni žijeme nějaký životy, který jsme si nevybrali, tento člověk si vybral život se svou ženou, pohlavní život se svou ženou a zřejmě se choval i vyjadřoval ve smyslu, že potomky nevylučuje. Co si nevybral?
Pokud tedy přistoupím na argumentaci já vo voze, ty vo koze.

Já nejsem nevěrná a neuznávám nevěru, ale nikdy nevím co se může stát, může se mi to stát taky a přitom mám skvélé manželství, ale lidi ulítavají. U mužu je to jiné než u žen. Myslím si, že bych to manželovi nikdy neřekla, nikdy by mi to neodpustil a i kdyby mě neopustil v jeho očích by to bylo pořád a to by bylo horší. A potom, kdyby za mnou můj muž přišel že čeká dítě s jinou ženou a že s námi chce dál zůstat, myslím, že by nezůstal. Nesnesla bych ho vedle sebe a to máme 4 letou holčičku. Manželství je postaveno na důvěře, když si dva věří, já chci svému muži věřit i když to nebude pravda a bude někde nevěrný. Nechci to vědět. Je lepší nevědět. Muži nikdy nic nepřiznají ale ženy mají výčitky. Já bych to neřekla a nebudu čekat ani že se něco stane.
Moje rada je žij krásné manželství, protože jsi nyní spokojená a užívej si toho co je. A kdyby někdy přišlo na to, že by se na to přišlo, nemusíš říkat že jsi věděla že není jeho. Přece tě to ani nenapadlo.
Každy trochu lže, není co si vyčítat a ničit to co je skvělé. A ničit to všem.