Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Bohužel máme zkušenost - z druhé strany. První manželství mého muže neklapalo od začátku. Že má jeho žena paralelní vztah a on slouží jako pokladnička a zabezpečovací servis se oficiálně dozvěděl po letech, vlastně to tušil od začátku. Chtěl podat žádost o rozvod, přišla s tím, že je těhotná. Chce věřit tomu, že dítě je jeho.
Osud si zahrál velmi krutě. Exmanželka to všechno neunášela, několik pokusů o sebevraždu, skončila jako alkoholička. Další dítě, které čekala s milenecem, raději násilně potratila v 6. měsíci, byl to jinak zdravý kluk. Dozvěděli jsme se z dopisů, že milenec jí odmítnul přijmout s prvním dítětem, že na to, že je on otec, neskočí, tak se můj muž hodil, byl na řadě, aspoň jí servis zůstal zachovanej, pro ní, a pro dítě.
Ona teď po několika letech skončila v blázinci. O dítě z prvního manželství se staráme my, natrvalo, rozhodnutím soudu. Je a nebo není můj muž jeho otcem? Chtěl si udělat testy, ale pak si to rozmyslel, že to raději nechce vědět. I tak ta nejistota ... promítá se do vztahu k dítěti, kdyby měl jistotu, že není, nedokázali bychom to unést. Už tak kvůli tomu, že tenkrát přišla s papírem o těhotenství, trpěl takových let, snášel její bláznovství a pokoušel se nevinné dítě uchránit před dopady šílené matky, až byl sám na pokraji sil.
Kdyby tenkrát přišla s tím, že není otec, on by se mohl svobodně rozhodnout, jestli chce tohle všechno snášet, jestli mu stačí být otcem pro dítě, ne otcem biologickým. Pokouším se pořád najít podobu, někdy se daří, někdy ne. Dítě jde do puberty, problematické dětství poznamenané permanentním životem ve lži, problematická puberta.
K dovršení všeho při náhodném vyšetření pozitivní nález - v mozku dítěte je něco, co tam být rozhodně nemá. V rodě mého manžela je genetická dispozice, i když nález je odlišný od toho, čím trpí jeho rod. Budou se dělat další vyšetření, která mohou odhalit, že třeba otcem není. A nebo je?
Vykládejte mi chvíli, že otcem je ten, kdo se stará ... Z toho hlediska je otcem milionkrát. Stejně to tam ale je, pocit hořkosti, z podvodu, lži, otazníky, který nějak visí nad našimi životy.

Snowhite, osobně bych se hádat nechtěla...... a souhlasím s Tebou naprosto v tomhle

Nemůžu mluvit o něčem, co neznám a jejich vzat ani je neznám, nesoudím ho tedy

Osobně to beru tak, že nejde o to, co být mělo, jak to být mělo, ale o situaci, jaká je....

a vidím to tak, že nechat, jak je, protože ač má autorka hromadu výčitek, o pravdu nestojí ani ten táta (táta je u mne ten kdo vychovává a věnuje se), ani to dítě.

A to, že má autorka problémy s pocity viny je prostě logický, i když myslím, že je pár těch, které by to neřešily ani náhodou, nicméně tím, že se pochlubí pravdou a pokusí se to své svědomí vyčistit, tady může způsobit fakt jen nejspíš malér. Takže tady by dle mého měla autorka vypít svůj kalich hořkosti do dna, modlit se, aby se nic nestalo, co by ji donutilo vyjevit pravdu a jestli se potřebuje vypovídat, pak kostel, nebo studna........ nééé, kamarádky...... pokud už to vyžvejkala v okolí, udělala obr chybu, pak je manžel za blbce a tam se to zákonitě dozví....

Jak jsem psala, podle pár vět, co napsala, osobní dojem, pocit, jsem ráda, že ne zkušenost.

Nedokázala mi to říct Tinas, nedokážeš to ani ty.

Přesto.

Když jsi do něj tak vcítěná, co tedy cítí otec, který se domnívá že je i bio otcem a žije normální rodinný život?

Xantipo, máš pravdu. Dobře, omlouvám se za expresivní výraz použitý nevhodně. Nejsem dokonalá a ani si to o sobě rozhodně nemyslím. Jistě se taková situace, kdy jsou partneři zaskočeni neočekávaným těhotenstvím může stát a patrně je i dost běžná. V čem se neshodneme je věc přerušení těhotenství, ale ta je tak zásadní, že vůbec nemám potřebu přesvědčovat, že moje řešení je to správné. Každý má jiné pocity, priority...atd. Neříkám ani, že bych šla na potrat já a rozhodně to nedoporučuji ani Slávce, JE to ovšem jedna z možností řešení. I já beru potrat v životě jako krajní řešení nicméně jako řešení.
Jen jsem se snažila celou dobu vyjádřit svůj názor a tím je nesouhlas s řešením - spíše neřešením nastalé situace. Rozhodně v teoretické rovině, neboť nikdo nemá právo jinému podsouvat řešení. Diskuse z mého pohledu byla po dlouhé době z těch podnětnějších, ukázala, že opravdu každé z nás záleží na jiných hodnotách. Podle mě je třeba ne zcela důležité, co to dítě - z pohledu některých z vás, je to ode mě nepochopitelné. Já to beru jako diskusi nad nadneseným tématem, nikoliv jako odsouzení autorky. Slávce opravdu přeji, aby jí to dopadlo dobře. Článek podle mého názoru napsala proto, že jí z celé situace není hezky a že ví, že to nebylo tak úplně košer a trápí se tím. Nebo možná netrápí, ale už tím vším prošla a prochází a ví tedy přesně nad čím vším se v tomto případě dá uvažovat......Od ní to bylo opravdu podnětné, protože jít s vlastní kůží na trh (navíc jako je tento) vyžaduje opravdu odvahu.

Snow - takže, aby nedošlo k mýlce, všechny mé 3 děti jsou počaty po vzájemné dohodě, žádná náhoda v tom nebyla, přesto bych nikdy netvrdila, že pokud je početím dítěte překvapena žena, muž či oba partneři, že jsou to blbci. Vidím, že přes svou dokonalost nedokážeš vidět, co se taky všechno může stát. Jestli se Ti zdá, že lepší řešení je jít na potrat, tak v tom se taky budeme rozcházet. Já sama bych v Slávčině kůži na potrat nešla, protože osobně s potratem z důvodu, že dítě se zrovna nehodí, nesouhlasím. Ale respektuji právo druhé ženy takto se rozhodnout. Slávka to třeba cítí jako já. Další už jsem několikrát opakovala, takže je to zbytečné. Jen Tě žádám, abys laskavě nenazývala druhé blbci - já jen, aby Ti třeba někdo nenapsal, že než tohle napíšeš o lidech v poměrně běžné situaci, tak ať se nejprve podíváš do zrcadla.