Názory k článku Porod v terénu

Mně se chtělo spát po druhém porodu, ale to proto, že asi dvě hodiny před narozením dcery mi vnutili jakýsi velmi velmi silný prášek na spaní, s tím, že mám spát a neotravovat.
Jinak spíš souhlasím s tím, že po porodu se usnout nedá, člověk je ve zvláštním stavu euforie, který klidnému odpočinku brání.

Anaham, ani nevím. Snad že vše bylo tak nějak samozřejmé, kontinuální, ani na vteřinu se nic nepřerušilo. Maličká byla ve mě a najednou u mě, vše od začátku porodu plynulo dle nás a našeho tempa, nikdo po mě nic nechtěl a manžel i porodní asistentka mě jen pozorovali, zda něco nechci a i když jsem byla vyčerpaná (už noc před tím mi poslíčky moc nedovolily spát), nezamhouřila jsem oka, pořád ji líbala a čuchala si k ní (nemyli jsme ji 2 týdny) a nemohla se dočkat, až se probudí kluci a budeme všichni spolu. Potvory, spali o hodinu déle než obvykle
Já v nemocnici trošku somatizuju, projdu vrátnicí a už je mi hůře... takže po porodu mi bylo hůře i v porodnici - zvlášť když tě položí do nemocniční postele, moje podvědomí na to reaguje a vyšle tělu signál a já se stávám pacientkou

Annaham,možná tady bude ten zakopaný pes,mě přirozený porod přišel jako relativně bolestivá,nicméně úžasná a nádherná věc,kterou si nutně potřebuju aspoň ještě jednou zopakovat.

A rodila jsem v porodnici,jen jinak...

A čím si to vysvětlujete, že po domácím porodu vám bylo tak dobře?

K důležitosti ZPŮSOBU versus VÝSLEDKU:

Pokud je VÝSLEDKEM ZPŮSOBU vedení porodu doživotní trauma (a třeba i zasunuté a "navenek se neprojevující", nějaké to poškození tam dole (špatně sešitý nástřih a pár let velkých bolestí při sexu...)... tak já tedy za "jediný podstatný výsledek porodu" to miminko nepovažuji.