Názory k článku Porod v terénu

Moje řeč. Já jsem rodila v zimním semestru 5. ročníku VŠ, v den porodu jsem samozřejmě byla ve škole ( abych měla co nejméně absencí a byl mi semestr uznán). Vyučující se mě přátelsky zeptal, "kdy že to má být" - bodejť by se neptal, když jsem vypadala jak balón. Když jsem popravdě odpověděla, že dneska, tak mě poslal okamžitě domů a ještě mi k tomu dal doprovod. Byl to rozumnej chlap. Řekl, že snad není třeba, abych se dopouštěla takových extrémů, teď že není důležitá moje přítomnost ve škole, ale abych měla pohodlí a klid. Porodila jsem druhý den. Za 3 týdny jsem u něho byla na zkoušce a všechno bylo OK. Byl ten 5. ročník hektický, ale za pomoci maminky a manžela jsem ho zvládla. Ačkoliv bylo moje mateřství neplánované, jsem šťastná, že dceru mám a máme se moc rády. Dnes je jí 32 let a sama čeká druhé dítě. Už se těším na své druhé vnouče, které se má narodit měsíc před její (už druhou) promocí.

Hm, myslím, že to tak, jak se domníváš, není. Pocit bezmezného štěstí se dostavil pokaždé, už během porodu jsem ho cítila. A unavená jsem byla, to jo, ale spát se mi nechtělo a domů bych šla nejraději hned.
A nemohu souhlasit s tím, že není důležitý způsob, ale výsledek. Podle mě je důležité oboje.
Rodila jsem v porodnici(4x).

Pochopte vy, odpůrci porodů mimo porodnice, že jsou ženy, které to mají jinak...ony vás nenutí rodit doma a v porodních domech.
Jen chtějí mít možnost volby. To je vše.

Nesmutněte, buďte šťastná, že vám doktoři pomohli přivést na svět vaše děti. Ona je to dnes taková móda s těmi domácími porody. Důležitý je výsledek a ne způsob porodu. A mezi námi, ono člověku po porodu není zrovna do tance, takže je nejlepší spát a nabírat síly. Třeba u mě se po žádném porodu nedostavil onen pocit závratného štěstí, o kterém se dnes tak často mluví. Po pravdě řečeno se domnívám, že snad každá rodička, poté, co je ujištěna, že je dítě v pořádku, je šťastná, že to má za sebou a chce spát. Teprve pozvolna se začne vzpamatovávat a "seznamovat se" s tím malým tvorečkem a milovat ho.

Právě tyhle lehké a optimistické články způsobují, že mnohé rodičky si představují porod jako snadnou a nekomplikovanou záležitost, kterou zvládnou samy. A v tom je velké nebezpečí. Mohou mít štěstí, ale taky mohou ohrozit sebe i dítě. A je to naprosto zbytečné. A asi tady nějaké to riziko a nebezpečí opravdu je, proč by jinak vůbec byly porodnice a porodníci, nemyslíte? A zaplaťpánbůh že je máme. Sama jsem v porodnici přivedla na svět dvě děti a lékařům i sestrám děkuji za pomoc, i když to byly porody nekomplikované.Uráží mě, když autorka článku o nich mluví s despektem a bojí se, aby se nedostala na porodní sál. Podle ní je v pořádku v porodních bolestech řídit auto a pak porodit někde v koutě pouze za přítomnosti kamarádek. Brrrr, to ne. Ale blahopřeju jí, že i přes její hazardérství všechno dobře dopadlo.

A Ariel opravdu vypere dočista doběla úplně všechny skvrny