Názory k článku V jedné porodnici…

zhruba jako v tvém příkladu já, křičíc "zboží není" a vedoucí sdělujíc "je".
A pokud by opravdu bylo, myslím že by se vedoucí obořil na mě a to dost prudce (proč jste nezjistila, jak to opravdu je, proč jste nevolala atd. atd.). A ne abe jako diskutující přiběhl ke klientovi, co si dovoluje obejít mě

Pokud jsem pochopila článek, tak nejdřív se zeptala sestry, nikoliv doktora. A ve většině případů ta má o tomhle přehled.

Kdyby jí lékař řekl, že to nejde, volala by ředitele nemocnice nebo rovnou na ministerstvo (dokud by se nedočkala kladné odpovědi)????

Tak abych to za sebe shrnula (bez ohledu na to, kdo byl komu nadřízený a podřízený a kdo koho mohl/nemohl zavolat atd.). Pokud jako těhotná jdu do porodnice na předporodní "kukandu", nejde mi pochopitelně jen o to vidět, v jaké barvě tam mají kachlíčky a jestli je u porodního sálu záchod, nebo je přes chodbu. Sice i to je důležité, ale pro mě osobně je tedy nesrovnatelně důležitější,jak ta porodnice ve vztahu ke svým klientkám funguje a jak se tam ke mně budou lékaři, sestry a další personál chovat.

A tyto parametry se bezpochyby velmi dobře projeví právě v momentě, kdy zkusím nějaký ten "nadstandardní" požadavek (ne, že by teda, dle mého, nahlédnutí do prázdného porodního sálu v momentě, kdy není na oddělení fofr, byla zas taková bojovka). Tam se pak velmi dobře ukazuje, jaká je v uvedeném zařízení ochota a schopnost vycházet přáním klientů vstříc.

Pokud bych s porodnicí udělala podobnou zkušenost, jako autorka (a to už počínaje tím prvním telefonátem s vrchní), měla bych celkem jasno. Do toho bych prostě nešla, a je jedno, jestli neúspěch byl v tu chvíli způsoben neochotou přítomného personálu, špatnou komunikací, strachem z autoritářské vrchní sestry nebo nesmyslně nastavenými směrnicemi oddělení.

a ne klient, že mě ztrapnil.