Názory k článku Rodiče chtějí jesle. A co na to děti?

to je prima, ze aspon nejake maminky tohle delaji... - a je videt na tvem priklade, ze nakonec je to pro ty deti lepsi...

blahopreju!

Veliké štěstí. My měli smůlu, ve 3 letech syna "vykopli" z jeslí, do školky ho nevzali. Naštěstí se mi podařilo najít maminku, která byla doma se svým dítětem a byla ochotná mi hlídat podle potřeby (ještě hlídala jedno dítě mamince, která dopadla stejně jako já). Šlo vlastně o takovou mini školku. A ani další rok mi syna nevzali, do školky se dostal až jako předškolák a zpětně jsem ráda, protože když jsem viděla, jak se rozvíjí v jeslích i oné miniškolce a pak viděla smutnou situaci ve školce, kde byl počet dětí na jednu učitelku doslova enormní.

No, to asi ne. Ačkoli když mi syna nevzali do školky, tak mi ředitelka poradila, ať si ho beru do práce, vždyť to je prý takové milé dítě (a to věděla, co s manželem děláme)

Ano, byl, věř mi, že i ten půl rok byl znát, ta zručnost se prostě hodně rychle ztrácí a ze začátku jsem byla naštvaná, že dostávám banálnější zákroky, ale pak jsem byla doopravdy ráda.

Zvláštní - mě to zase na interně nepřipadá až tak žhavý. Z práce jsem chodila unavená (to asi každý), ale syn mě vždy nabudil, probral a užili jsme si to spolu. Nemůžu říct, že by mě to se synem doma nebavilo, jak mi podsouváš. Bavilo, ale vypadnout z práce jsem nechtěla, nemohla (vzhledem k oboru). Jak už jsem psala výše - chtěla by ses mi dostat pod ruku, po tom co bych byla 3 roky doma? Vážně by ses nebála?
Zvládat se to dá. Finančně jsme si pomohli asi o 8000 Kč (v průměru někdy víc, někdy míň).
Nemoc jsme řešili spolu s prarodiči - já, manžel, matka i otec jsme lékaři a dařilo se nám skloubit služby tak, že malého vždy někdo z nás pohlídal. Paní na hlídání jsme využili asi jen na 2 dny (na pár hodin, co se služby překrývali).