Názory k článku Rodiče chtějí jesle. A co na to děti?

Pro Amy - v půl roce mi to připadá hodně drsný. Jsem taky lékařka, taky v nemocnici, ale tohle by mě nenapadlo. Tvoje důvody - nemůžu vypadnout, je nás málo - znám, ale ruku na srdce, myslím, že to ani v chirurgii nemůže být tak žhavé (já jsem internista), abys dejme tomu po roce a půl, dvou letech, vůbec nevěděla, o co kráčí a tenhle výpadek nemohla řešit nějakým částečným úvazkem?. TO jsi vážně chodila na plný úvazek + služby? A malý byl cca 10 hodin denně v jeslích? Navíc jak víme, v nemocnici to není - teď padla, když máš pacienta na sále, těžko se asi ve 16 sebereš a odejdeš. Jistě i ty jsi tam někdy dýl. A to že je vás málo - to je přeci problém vedení, můžu to chápat jako loajálnost, ale půlroční dítě bych i přesto do jeslí nedala. Navíc to, že je nás málo, může být spíš výhoda - o práci nebudeme mít nouzi. A taky by mě to zajímalo finančně - to jste si vážně tak polepšili, když vím kolik stojí jesle (soukromé) a jaké jsou platy ve špitále? Jak jste to dělali , když malý marodil? Pokud máte babičky, to chápu, ale co vím, tak hlídání pod 100 neseženu (aspoň v Praze, na menším městě to možná budejiné, ale i tak). Já když jsem si to počítala,dala bych za hlídání prakticky celý svůj plat....Jinak teď mám druhé dítko, 17 měsíců, do práce chodím sloužit + od podzimu chci cca na den...se starší dcerou jsem to měla podobně. To mi naprosto vyhovovalo, nevypadla jsem, návrat naplno po 3 letech byl vpohodě. Promiň, ale tebou uváděné důvody mě nepřesvdědčily, jen nechápu, proč neřekneš - mě to doma s malým nebaví, tak jsem šla raděj pracovat, přišlo by mi to upřímnější..rozhodně tě ale nechci odsuzovat, každý toto cítíme jinak. Na závěr moje vlastní zkušenost - mě osobně hlídala cca od 1.5 babička. Moje matka byla dosti pracovně vytížená, práce pro ni byla vždy velmi důležitá...já do dnes vzpomínám na babičku a mám ji, ne moji mámu, jako tu svoji nej. S babičkou mám spoustu zážitků, na mámu vzpomínám, jak chodila z práce utahaná. A tobě gratuluju, jestli i po šichtě ve špitálu jsi odpočatá a plna energie a těšíš se , jak budeš ještě skákat okolo mrňouska

A jeste k tomu prechod u padesatiletych deti )

A ty zas moooooooooc chytrá

Sorry, ale já kdysi byla se svým puberťákem 3 roky doma.
Jakou máš zkušenost s výchovou dětí a zvláště těch starších ty?

Věřím svým rodičům - a ti říkají, že jsem se tam těšila a zpět také. Jo a ještě něco - negativní vzpomínky se pamatují snáz. Věřím, že kdybych to měla spojené s nějakým traumatem, pamatovala bych si to. Říkám - moc věcí před šesti lety věku si detailně nepamatuji, ale jedna z těch, které si do detailu pamatuji, je chvíle, kdy máma potřebovala z domova na chvíli odběhnout a nechala mě samotnou doma (mohli mi být tak tři). Jasně si vybavuji pocit úzkosti, když jsem viděla z okna mámu zahýbat za roh. A detailně si pamatuji, jak jsem seděla u okna v křesle, brečela a volala mámu. Pamatuju si, jako by to bylo dnes. Máma si to dodnes vyčítá, i když to na mě žádný následek nezanechalo. Takž věřím, že negativní zážitky z jeslí bych si pamatovala a hlavně, že by mě tam máma nedávala, kdybych to měla spojené s nějakým traumatem. Tak to ber tak, že já byla v jeslích spokojené dítě (jo a mimochodem - skoro jsem nebyla nemocná).
A ještě jsem chtěla říct, že v té době již byli moji babčka s dědou v důchodu, ale mámě přišlo nefér, "házet" jim na krk malé dítě - mají také právo na odpočinek (já bych to taky neudělala - člověk v důchodovém věku již nemá tolik trpělivosti, aby hlídal dítě celý den po celý týden). Děda mě vyzvedával (a stejně tak i ve školce) každý pátek po obědě, takže si mě užili, ale celé dny jsem u nich nebyla. A ještě pro upřesnění - v jeslích jsem bývala tak šest hodin, protože naši to měli dobře vymyšlený - ráno mamka chodila na šestou, aby mě mohla v půl třetí vyzvednout, ale do jeslí mě vodil táta až na půl dévatou.