Názory k článku Rodiče chtějí jesle. A co na to děti?

Martino - souhlasím s tebou. Mému synkovi také rozumím jen já - no protože jsem celý den s ním a všechno zažíváme společně.

A k těm institucím - člověk je někdy naštvaný na své vlastní dítě a má všeho nad hlavu, což potom cizí vychovatelky. Nevěřím, že na děcka nikdy nekřičí, nebo je neplácnou.

Danielo, ale já netvrdím, že jedině můj přístup je správný. To je samozřejmě každého věc a každý to cítí jinak. Já jen napsala, že nedokážu pochopit matku, která to má jinak. Zase ona třeba nepochopí mne. A i s dítem doma se může člověk věnovat koníčkům, četbě a vzdělávání. Určitě nejsem urousaná domácí žena otrávená péčí o domácnost bez chvilky pro sebe.

Pro mě to tedy žádná oběť není, být doma s dětmi. Považuji to za unikátní období ve svém životě a velký dar. Děti nás někam posunují, mění, učí nás. Naklizeno nemám, uvařit každý den se mi také nepodaří. Ale dětem se věnuju hodně. Pracovala jsem na kus úvazku (většinu práce z domova) a pracovala bych nadále, kdybych nezačala dálkově studovat. A taky si hlídám, abych nepřišla o své koníčky - na ty se čas prostě musí najít. Takže si fakt na RD jako chudinka, která se obětuje, nepřipadám.

Pro mě to tedy žádná oběť není, být doma s dětmi. Považuji to za unikátní období ve svém životě a velký dar. Děti nás někam posunují, mění, učí nás. Naklizeno nemám, uvařit každý den se mi také nepodaří. Ale dětem se věnuju hodně. Pracovala jsem na kus úvazku (většinu práce z domova) a pracovala bych nadále, kdybych nezačala dálkově studovat. A taky si hlídám, abych nepřišla o své koníčky - na ty se čas prostě musí najít. Takže si fakt na RD jako chudinka, která se obětuje, nepřipadám.

Milado, já nikde nenapsala, že v noci se škrábou jen děti, na které někdo řve. Každý máme práh stresu a taky tolerance, že... jinde, každý máme schopnosti řešit psychické či fyzické obtíže jinak, proto někdo při stejné zátěži onemocní, někdo ne. Očividně psychosomatice nevěříš, máš na to plné právo, dělejme každý, jak umíme...

Já sama mám ekzém už 30 let, takže o něm taky něco vím. Manžel taky. Naše děti tudíž měly dost vysokou pravděpodobnost, že ony geny náchylnosti po nás podědí. Prozatím nemá ani jeden žádnou alergii, vyrážku, ekzém, nic. Jistěže jsem zavedla i režimová opatření (kojím, mimina téměř nekoupu, nosí bavlnu, nesterilizuju, nechráním úzkostně před bacily a špínou kvůli nezlenivěnění imunitního systému - laicky řečeno to jen že tebou psané statistiky znám, taky jsem svého času docela načetla, pže s ekzémem a alergiemi bojuju odmala... proto některé věci dělám jinak,než se dělalo v mé původní rodině a strava, očkování a spol. v tom hrají pramalou roli...