Názory k článku Rodiče chtějí jesle. A co na to děti?

Také jsem pro více jeslí. Začala jsem dávat malého do jeslí na 5 dní v měsíci od jeho 2 let... Důvody? - Ač ho miluji nade vše, tak pobyt na mateřské, kdy nemáme v dosahu žádné příbuzné ani kamárádky s malými dětmi, manžel též není příliš "hlídací" mě už neskutečně deptal a být s malým non-stop 24 hod denně bez šance dostat se někam sama (snad kromě občasných nutných návštěv u zubaře atd.) mě už totálně vyčerpával, byla jsem podrážděná, vzteklá, flustrovaná atd., navíc pracuji v oboru, kde 3 letá pauza je taky dost "průšvih" a i po těch 2 letech už cítím, že mi toho hodně uteklo a jsem docela mimo, díky čemuž už na mě padaly doma depky...zkrátka mateřskou jsem si opravdu užívala první půlrok, to jsem se zcela ponořila do všech těch miminkovských záležitostí a na práci a celkově na okolní svět jsem doslova zapomněla, ale poté mi to postupně začalo všechno deptat a propadala jsem se do pořádné depky. Kolem 1 roku synka jsem zacala obtelefonovávat jesle v blízkém i vzdálenějším okolí a zjistila, že je to celkem bez šance. Nechtěla jsem dát malého do jeslí na celý den/týden a jít naplno do práce, to bych litovala, že přijdu o nejhezčí chvíle s ním, ale být jen pořád doma už nás nudilo oba. Ovšem najít rozumný kompromis se moc nedá: státních jeslí s rozumnými cenami je minimum a soukromé jsou drahé. Aby se daly platit soukromé jesle, musela bych jít na celý úvazek do práce, což jsem nechtěla. Jít na půlku, tak už bude dítě v jeslích víc jak 5 dní v měsíci, přijdu o rodičák a z poloviční výplaty školné za jesle nezaplatím. Ani v případě 5 dní v měsíci není ten poměr cena/výdělek v práci u soukromých jeslí nijak ideální. Navíc ne každý zaměstnavatel je nadšený z docházky 5 dní v měsíci. Nakonec se mi podařilo sehnat státní jesle za rozumnou cenu a zaměstnavatel mi vyšel vstříc s možností práce 5 dní v měsíci, ač je jemu i mě jasné,že vzhledem k charakteru práce, toho za těch 5 dní tam opravdu mnoho nepodělám a jde mi spíš opravdu jen o to, abych se zase dostala do kontaktu s lidma a s oborem, kde pracuji, dohnala poznatky, které mi za ty dva roky utekly a celkove se dostala aspon trochu do obrazu, ovšem vzhledem k tomu,k že v naší části Prahy státní jesle nejsou, tak vozím malého napříč celou Prahou a jedna cesta nám v dopravní špičcce trvá hodinu :-(( To je dost katastrofa, neb ráno vyjíždíme tak kolem půl sedmé a večer se ve stejnou dobu cca vrátíme:-(( 5 dní v měsíci se to dá přežít, denně by to ale nešlo. Jinak synek, ač byl velký závislák na mě a nikdy nikdo jiný ho nehlídal, nebyl nikdy v žádném dětském koutku, mateřském centru, tak v jesličkách je nadšený, moc se tam těší, tety zbožnuje a ony jeho taky, ráno tam utíká, jak divý, sotva teta otevře dveře, už se tam hrne, ani se po mě neohlídne, odpoledně je naopak problém ho dostat dotamtud Má rád děti, jejichž společnost mu už doma totálně chyběla a se mnou sám už se dost nudil, takže takhle to máme oba takové milé zpestření - já v práci, on v jeslích...a spokojenost je na obou stranách. Naučil se tam spoustu věcí, začíná se konečně pořádně rozmlouvat, sám jíst (což doma odmítá dělat - tam prý jí krásně sám), snaží se oblékat (doma ani omylem, to naopak při oblékání řádí a vyvádí, jak jen to jde), umí různé tanečky, malují tam obrázky, mají nádhernou zahradu s novými, krásnými prolézačkami uzpůsobenými pro takhle malé děti, z čehož je malý taky nadšený. Zkrátka v částečné návštěvě jeslí od určitého věku (což je asi u každého dítěte individuální, ale kolem toho 2. roku věku to asi většina dětí zvládá) vidím jednoznačně přínos. Problém je ten, že jeslí je málo, tudíš nutnost toho šíleného dojíždění je opravdu katastrofa, navíc dětí je tam taky relativně hodně (někdy i kolem 15), takže poté snáze chytí nějakou chorobu, kterou úspěšně předá doma, takže od té doby, co tam chodí, tak stále nosí střídavě domů rýmu, či kašel, sice obvykle to je u něj záležitost pár dní, většinou to jsou fakt rychlovky, ovšem já to chytám od něj v daleko horší formě, takže už jsem 2 měsíce v kuse KO a v práci mě ještě nepoznali jinak než s kapesníkem u nosu a u pusy:-(( Ale tím si asi musí každé dítě/máma projít, někdo si to odbyde v jeslích, ostatní pak ve školce, popř. ve škole.

Jasně, ale to by někdo musel prokázat vznik této poruchy v souvislosti s návštěvami jeslí. Tohle nic nedokazuje. Studie na to nejsou, ale je to diagnóza? Jak tomu mám rozumět? Někdo něco napíše a to je pravda bóží? Nebo co si o tom mám myslet?

A mna zaujima co to detska psychologia vlastne hovori?

Teoria priputania popisuje vztah dietata a osobi, ktora sa onho stara najviac casu(moze to byt aj otec, ale ten vlastne musi do prace, furt na to zabudam, alebo babka/dedko, teta/ujo... keby to tak nebolo, adoptovane deti, sirotky a deti dlhodobo chorych matiek by tiez boli "postihnute"). Takze tato teoria aj pre jej vyznavacov nehovori o pokrvnej matke a nezbavuje otcov ich rodicovskych povinnosti (casto je zneuzivana totiz prave muzmi, ktori v nej nachadzaju argumenty na udrzanie svojej manzelky/druzky v ekonomickej zavislosti).

Dalej moderne teorie cim dalej tym viac spochybnuju tento fenomen, lebo tak ako je v teorii popisany je prilis extremny a male percento detskej populacie ho skutocne takto preziva.

Ak ste mysleli na emocionalnu deprivaciu, tak to tu uz bolo vysvetlene (myslim, ze v tomto mesiaci vysiel clanok aj na rodina.cz). Casto je zle intepretovany vysledok serie vyskumov, ktore realiziovali Matejcek a Langmaer. Tieto vyskumy totiz poukazuju na problemy deti, ktore vyrastali v kolektivnych zariadeniach bez denneho kontaktu s rodicmi/opatrovatelmi (kojenecke ustavy, tyzdenne jaslicky a pod.) Cize neslo o deti z beznych jasiel (ktore vtedy mali po 30 deti na 1 - 2 tety). Tie v urcitych castiach tohto vyskumu sluzili ako porovnavacia vzorka a nasledky emocionalnej deprivacie u nich neboli potvrdene (samozrejme hovorime o priemere, to neznamena, ze na nikoho nemohli mat zly vplyv)

Sucasne jaslicky maju max 3 deti na jednu tetu (v case ukladania do postielky, krmenia, prebalovania... su im k dispozici dalsie tety). Skupiny tvoria v skupinach do 1 roka 6 deti. Jaslicky maju prisne hygienicke pravidla, vacsina dnes ma cisticku vzduchu, zvlhcovac vzduchu, medzi tetamy v skupine musi aspon jedna byt zdravotnou sestrou (minimalne zdravotnicke vzdelania)...

A na zaver, samotne kvalitne jaslicky rodicom po kratkom case doporucia, ci dieta v jaslickach nechat alebo sa dieta neciti dobre a je potrebne ho zobrat z kolektivu (nie je to teoria, je to prax!). Ste poviny pediatrovi oznamit nastup do kolektivu (musite s prihlaskou zaniest a lekarske potvrdenie) a ten tiez sleduje chorobnost dietata a moze vam doporucit jeho vybratie z kolektivu v pripade, ze to uzna za vhodne. To nefunguje tak, ze dieta odovzdate a uz sa nikto nestara ako sa tam ma.

A na zaver, existuju vyskumy, ktore potvrdzuju, ze deti svoje "prve...(slovo, posadenie sa, krok...) castejsie uskutocnia pred rodicmi, lebo citia, ze pre nich je to extremne dolezite a to ich najviac motivuje, a to bez ohladu ci su v celodennej starostlivosti rodicov, alebo nie. Tym samozrejme nechcem povedat, ze v rodinach, v ktorych si deti nechali svoje prve pre tety, babky a pod. rodicia svoje deti dostatocne nemiluju!

Takze prosim tych, ktori sa ohanaju psychologiou a tymi "vsade znamimi a vseobecne platnymi poznatkami", nech sa predvedu. Kazdy kto studoval psychologiu a ine humanitne vedy vie, ze ich poznatky su naozaj zriedkavo vseobecne platne a rychlo sa menia.

Mně 6 měsíců připadá nepředstavitelně brzo, ale budiž, když to tvoje dítě zvládlo. Moje známá - lékařka dala dítě do jeslí od roka a půl na jeden den v týdnu a brala si 24 hodinové směny, takže v pohodě pokryla polovinu úvazku, kontakt s prací neztratila, dítě to ten jeden den v jeslích a s tatínkem také zvládlo, bez peněz nebyli. Podle mě to měli skvěle vyřešené.

belatrix- nevím komu tvé příspěvky patří, ale v mém případě je to jak říkáš-nechápu, ale neodsuzuju. taky předpokládám, že mé děti boudou žít aspoň 60 let, ale co když se stane něco mě nebo jim třeba dřív? já moc nad vším přemýšlím, a co se týká těch prvních třech let, pro mě OSOBNĚ jsou to ty nejlepší začínající léta, pak ti dítě odrůstá jak voda, najednou je dospělé, a už ti ani nepříjde jako tvoje malá holčička/chlaopeček..ale tak to je zas jen můj pohled