Názory k článku Jakou cenou se dá vykoupit dětský pláč?

To byly asi soukromý jesle, ne? Já zkusila státní a totální katastrofa. Klukovi byly dva roky. Probíhalo to tak, že první den jsem tam s ním byla hodinu. Hrál si, ale žádná teta se mu nevěnovala, aby si na ní zvykl. Přinesly mu hračky, pak jídlo, pití, ale žádná si nesedla, aby si s ním promluvila, pohrála apod. Další dny tam byl hodinu sám. Celou dobu prořval. A pak opakoval, že do jeslí nepůjde. Myslím, podle toho prvního dne i podle toho, co jsem chvílemi poslouchala za dveřmi, že se mu tam nijak individuálně nevěnovaly. Nabídly mu hračky, vzaly ho do kroužku, když se tancovalo, ale to bylo všechno. Tak jsem ho vzala pryč a sehnala paní na doma. Do doby než byl v jeslích ho občas hlídala babička nebo teta a nebyl to problém. Když jsem odcházela, vesele mi mával. TeĎ ho musí dotyčný nějak zaměstnat a já musím nenápadně zmizet, jinak když si myslí, že odejdu, brečí. Ale pak, když si s někým hraje už je to OK. O jeslích už nemluvím, vůbec tudy nechodím, tak doufám, že na to zapomene a nebude pak problém se školkou :-§

dosla jsem k tomu jednoduse- jesle berou behem roku tak zhruba 10-15 deti a z tech si vetsinou jedno maximalne 2 nezvykne a odmitne tam zustat samo, takze to rodice rozumne odlozi o minimane pulroku, ale radeji rok. toto mi potvrdila moje zkusennost a zkusennost pribuznych i kamaradek z nekolika ruznych zarizeni.
ostatni deti se teda rozhodne nelamou, rada ti to zvykani popisu, muzes rict sama jestli je to lamani detske dusicky:

nejdrive se 2-4 dny chodi na pul hodiny s maminkou, pokud se dite odpouta, jde si hrat a maminku necha sedet v koute, zkusi se pridat na hodinu a maminka zkusi odejit na 15 minut. diteti to rekne, neutika potaji. a jde jen do jine mistnosti ve stejne budove, aby se mohle vratit, kdyby byl rev.
dalsi tyden se zkusi dve hodiny a pul hodina bez matky a na konci toho druheho tydne 2 hodiny cele bez maminky, ale ta musi zustat v budove, aby byla rychle poruce.
az treti tyden, pokud je dite v pohode a neplace po jejim odchodu, zustava dite na domluvenou dobu, coz je vetsinou 4-5 hodin.
tohle je standartni postup, nektere deti potrebuji dele casu, ale neni to tak, ze by "pochopili, ze rvanim nic nezmuzou". spis s nima maminka zustava tak dlouho, dokud se s prostredim a vychovatelkami neseznami a nenabydou jistoty, ze se maminka urcite vrati, takze si muzou v klidu hrat.
take na zvykani ma kazde dite jednu vychovatelku a ta se v prvni fazi, kdy je tam dite jen na max hodinu, venuje temer jen jemu. je to domluvene tak, aby bylo vzdy jen jedno uplne nove dite.
take se zkusi, jestli se dite necha od vychovatelky prebalit a utesit.
moje dite bylo extremne v pohode a cele zvykani probehlo za tyden. muj synovec potreboval 2 mesice. hral si, byl v pohode, ale jak maminka nesedel v koute na zidli, tak spustil a maminka okamzite prisla. po dvou mesicich byl v pohode. mama rekla ahoj, pusu a on ji najednou bez breku nechal jit.
***
opravdu se nezkousi, za jak dlouho to dite vzda a prestane plakat. je to naopak, dokud place, nesmi rodice odejit.
***
muze se stat, ze pak cas od casu deti nekdy trosku placou, ale spis, ze zrovna maji spatny den, nejsou vyspale apod. ale lamani detskych srdicek neznam z zadnych jesli.

Euforbio,
to je mi líto, že ses tak cítila...Ale věř, že většina dětí tohle neprožívá, moje děti naopak školku i družinu milovaly...Představ si,že mě teď dokonce večer co večer uhání,abych už jim konečně našla tábory na prázdniny, pokud možno zábavný, dlouhý a třeba i dva. Jednomu je jedenáct, druhýmu pět a i ten touží po táboru. VBe školce se vzteká,když pro něj přijde někdo moc brzy...

Dejte už pokoj s tím paušalizováním. To,že někdo něco prožívá určitým způsobem neznamená,že to tak mají všichni..
Mě máma strkala na tábory s výukou jazyků. V době prázdnin jsem se každý dopoledne učila...Někdo tam kňučel,jaká je to nespravedlnost a světe div se, já jsem tam byla vždycky nadšená...
Moje 4letý dítě jelo se školkou bez rodičů na lyžařskej výcvik,přijelo totálně nadšený.Pětiletý dítě touží po táboře,ačkoli jiný,třeba sedmiletý,nechce ani slyšet...
Tak to prostě je a absolutně to neznamená, že je něco špatně a už vůbec ne,že se tím rodičům odcizí,proboha...

Jako dítě jsem měla ambiciózní a pracovitou matku. Chtěla abychom se měli dobře a abych to dotáhla dál než ona. Proto ona byla v práci a já v jesličkách, školce, družině, sama doma. Nemůžu říct, že bych se pobytem v kolektivu nějak vehementně osamostatnila a nebo že by mi naspořené peníze nějak extra ulehčily život. Ale častým odloučením jsem si k ní vypěstovala chladný odstup.
Takže doporučení pro vás milé maminky: jestli chcete aby děti co nejdříve prchly z domova, aby pro ně byli kamarádi důležitější než rodina, pokud se pro ně chcete stát přítěží a raději na stará kolena zůstat opuštěné, začněte je od sebe odstrkovat co nejdřív. A jesličky budou tím nejlepším odrazovým můstkem.

to bylo mysleno tak, ze ja ho to naucila doma dobre, ne ze ho to naucili ve skolce. mozna jsem se nevyjadrila dost jasne. uz v 16 mesicich vedel (samozrejme ne vsechno) co je pro nej dobre.