Jakou cenou se dá vykoupit dětský pláč?

Jsem vystudovanou učitelkou pro ZŠ, ale shodou okolností momentálně pracuji pro jedny soukromé jesličky.

Řeknu Vám, vážení rodičové, kteří dáváte dětičky do jesliček. Je to někdy náročné. Co někdy. Je to opravdu náročná práce.

Ale mým záměrem, proč píši tento článek, není si postěžovat, ale spíš přijít na to, proč je v dnešní době tolik rodičů, kterým nestačí podpora v mateřství, která je dnes docela slušná v porovnání před cca 5ti a více lety. Proč tolik rodičů opouští své dítě v době, kdy ho nejvíc potřebuje? Jako máma vím, že každé období, každý měsíc života batolete, je úplně jiná story. Další pokrok. Další změna, kterou tito rodiče nezažijí, neuvidí.

Každý den, když si od rodičů přebírám ty jejich malinkaté mazlíčky, si tak v duchu říkám. Kam ta máma asi jde? Stojí jí opravdu za to, nechat tady toho 18ti měsíčního prcka, zaplatit soukromé jesle (cca 7tisíc) a hnát se někam, nevím kam?

Spíš si říkám, kolik peněz asi musí vydělat, že se jí vyplatí toho drobka, který většinu času brečí nebo se shání po mámě dát do jeslí, kolika penězi musí ta absence mámy být vykoupena?

Možná je to tím, ze nejsem samoživitelka, podnikatelka atd., že tomu nerozumím, že i teď po 3 letech na mateřské dovolené stále nemám pocit, že bych se svého dítěte nabažila nebo chtěla nechat někde odložené. Možná tyto mámy, tátové, nemají jinou možnost, nemají babičky, sousedky na hlídání. Nevím.

Vidím ale přicházet stejné děti. Některé z nich dokonce na 6 i více hodin.

Je to zdravé? Kde je ta hranice? Každá máma to musí cítit sama.

Možná řeknete, že tyto děti jsou pak v životě samostatnější, když se již v tak útlém věku dokázaly odpoutat od mámy (byly odpoutány).

Nevím, já to vidím jinak.Ač jsem matka moderní, rozlítaná, nejsem 100%, nemám návod na dokonalou matku, také jsem začala pracovat od půl roku věku své dcerky, v očích sousedky jsem workoholik, ale nikdy bych nevzala práci, ve které bychom nemohly být s mým dítětem spolu, to bych do toho radši nešla. Chodila tedy pracovat se mnou. Ale byly jsme spolu a ona byla spokojená. Nic jí pro její věk důležitého nechybělo.

Já většinu věcí v životě dokážu pochopit. Tuhle věc asi nepochopím. Mrzí mě, že je na světě spousta maminek, kterým byla dána ta možnost mít a užít si ten zázrak jménem děti, a ony si toho neváží nebo neužívají. Neváží si svých dětí, které je potřebují. V žádných jeslích na světě nemohou dostat takovou péči jako od mámy.

Asi budete reagovat na můj článek všelijak.Většina z Vás bude argumentovat, že prostě jiná možnost není. Jsou různé matky, různé přístupy. Mně osobně by vadilo vzít na vědomí, že musím nechat své dítě vyplakat, aby si zvyklo. Vždyť i 3 leté děti ještě kolikrát nejsou na školku (odloučení) zralé.

Nechci nikomu kázat, radit, sahat do svědomí. Je to každého věc, jak jedná se svým dítětem, jen chci, aby si to mámy uvědomily, že jak jednají se svým dítětem, tak jednoho dne bude jednat ono s nimi.

Nemluvě o tom, že vychováváme opět budoucí generaci – generaci, která staví materiální hodnoty na první místo..